Nový test zjistí, kdy zemřete. Jak to dělá a můžeme ho vyzkoušet?

Předpovídání budoucnosti je fenoménem, který sci-fi autorům či filosofům nedává spát odnepaměti. Životní nejistota dokáže být pořádně svíravá a zúzkostňující, takže snahy o proniknutí do věcí budoucích se jeví velmi logicky, že? Ještě naštěstí se to zatím nikomu spolehlivě nepodařilo, přestože nelze říci, že by se Nostradamus a jemu podobní věštci nesnažili. Teď se však zdá, že i věda a technika dospěly k takové míře pokroku, že budoucnost nemusí být zahalena jen tajemstvím. A ne jen tak ledajaká budoucnost – rovnou datum vaší smrti!

Chcete vědět, kdy zemřete?

Profesor Steve Horvath je odborníkem na genetiku a biostatistiku na Kalifornské univerzitě. Za své výzkumné snahy v oblasti stárnutí získat řadu cen. Nejvýrazněji se však zapsal prostřednictvím vynálezu takzvaných epigenetických hodin, které podle biochemických testů dokážou změřit náš věk; ne však ten standardní, chronologický, nýbrž biologický, tedy kolik času nám ještě zbývá. Což zní trochu děsivě, a ještě trochu víc znepokojivě.

Pomyslné hodiny s tajemným názvem DNAm GrimAge údajně dokážou predikovat, v jakém věku člověk zemře. Horvath jej představil společně s dalším nástrojem tohoto typu – AgeAccelGrim zase zvládne odhadnout, kdy dostanete rakovinu či nemoc kardiovaskulárního systému. Jak to vlastně funguje?

Horvathovy přístroje si vystačí se vzorky DNA. Některé její části totiž postupem let podléhají methylaci, což je připojení methylové skupiny k nějaké molekule či nukleotidové bázi právě v případě DNA. Methylace je procesem úzce spojeným se stárnutím, můžeme ho připodobnit k jakémusi „rezivění“ našeho těla. Krevní vzorky od zemřelých lidí pomohly Horvathovy s doladěním programu do podoby, že je schopen jen na základě methylace DNA určit věk, a to s přesností na několik málo let.

Smrt jako lék pro život

To se hodí především pro případné zkoumání léků proti stárnutí – a že jich je ve vývoji poměrně dost. S technologií GrimAge, dostatečně ověřenou na pacientech, by následně mohlo být prokazatelné, zdali jsou léčebné snahy úspěšné – a to o poznání rychleji, než kdybychom jen museli čekat na skon daného člověka. Sám Horvath se ale širším výzkumům zatím brání, přeci jen není úplně etické lidem zbytečně říkat, kdy zemřou.

Možná si říkáte, koho dalšího takové předpovídání vlastně zajímá. Pokud samotní lidé nebudou mít postupem času o tyto informace zájem, aby potenciálně předešli některým rizikům, jedno odbytiště se určitě najde – pojišťovny. Kam čert nemůže, nastrčí pojišťováka aneb právě zdravotní pojišťovny by s těmito daty mohly dobře pracovat a podle pravděpodobnosti různých rizik hýbat s cenami svých produktů. Tak daleko ještě rozhodně nejsme, ale už to zase zavání dystopickými vizemi, že? Raději tohle téma prozatím ukončeme s tím, že stále jsme za své zdraví zodpovědní především sami sobě a na tom se jen tak něco měnit nebude.

Text: MS