Novozélanďané oživili vyhynulou slípku. Jde o důležitý krok v ochraně zvířeny Nového Zélandu
Není slípka jako slípka, tahle slípka je takahé.
Slípka není slepice
Slepice je celosvětově nejrozšířenějším ptákem planety. Její výskyt coby domestikovaného kura najdeme s výjimkou polárních krajin snad všude. Jenže v případě „klasické“ slepice jde o domestikované a vyšlechtěné potomky kura bankivského, zatímco v případě novozélanské slípky takahé jde o extrémně ohrožený druh, a navíc se slepicí není bezprostředně příbuzná. Slípka totiž patří mezi chřástaly. Správně se takahé jmenuje slípka novozélandská (Porphyrio hochstetteri) a je novozélandským endemitem.
Tento velký nelétavý pták z čeledi chřástalovitých žijící na vysoko položených pastvinách s trsy horských trav je největším chřástalem světa. Aby ne, vždyť jeho tělo měří až 63 cm. Ochránce nejen novozélanské přírody rozesmutněla v roce 1898 zpráva, v níž se oznamovalo, že slípka takahé vyhynula. Tomu ale nevěřil Geofrey Orbell, který se rozhodl najít její existující populaci a dokázat tak, že její vyhynutí bylo jen falešnou zprávou. Podle něj má slípka stále šanci na přežití.
Slípka takahé na novozélandské poštovní známce Zdroj: archiv
Když v roce 1948 skutečně objevil jedinou žijící populaci obývající lesy na jihu Nového Zélandu, skončil úspěchem jeden jeho sen a následně začal pracovat na dalším. To, že se zachovala jediná populace neznamená, že stále není na hranici vyhynutí. „V poslední době se populace slípek každoročně rozrůstá o 10 % a přehoupla se přes 300 kusů, čímž takahé ztratila status kriticky ohroženého druhu.“ Ovšem něco jiného je chovat ptáky v oplocených prostorách chráněných před predátory a něco zcela jiného je jejich vypuštění do přírody „s krvavými zuby a drápy“, jak ji popsal viktoriánský básník Alfred Lord Tennyson v narážce na původní chápání Darwinova evolučního výběru, tedy přežití nejsilnějšího. Druhá populace slípky takahé, která má mimo jiné být genetickou „zálohou“ druhu, vzniká v národním parku Kahurangi. Místní ekosystém slípkám vyhovuje, ostatně v minulosti už tady žily. Vzhledem k níže napsanému varujeme před záměnou pojmů.
Biodiverzita na prvním místě
Vypadá to, že kdyby slípka vyhynula, svět o nic nepřijde. Opak je pravdou, světová biodiverzita by přišla o unikátní soubor genů. To, že jde o příbuznou slípky modré (Porphyrio melanotus), která je široce rozšířená, nijak neumenšuje její zajímavost. Je zvláštní, že úbytek druhové diverzity ptáků neprožívá většina populace nijak dramaticky. Zdaleka se na ni nevykládají takové prostředky jako na některé jiné organismy. Kdyby se stejné množství finančních prostředků, jaké jsou celosvětově vydávány na ochranu tygra, vydávaly na slípku takané, byly by její šance na přežití výrazně vyšší. Jenže slepice nemá pro člověka tu správnou image. Mimochodem tygr zdaleka není tak ohrožený jako zmiňovaný chřástal, podle oficiálních informací jeho počet o řád přesahuje počet slípky takahé. Text: Topi Pigula