Neléčená deprese mění mozek. A to doslova
Strašák jménem deprese může ohrozit kohokoli z nás a nevyplatí se ho podceňovat. Vedle útoku na naši mysl totiž hrozí nebezpečí i našemu tělu. Zrovna mozek totiž z neléčené deprese nevyjde nejlépe…
Před depresí každou chvíli varuje Světová zdravotnická organizace i obrovské množství výzkumů. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších civilizačních nemocí, jež je však často přehlížena či považována pouze za krátkodobý smutek. Stigmatizace pacientů s depresí pak může snadno vést k tomu, že ani sami postižení jí nevěnují dostatečnou péči a neléčí se. Jak se však ukazuje, to je rozhodně velká chyba, neboť deprese není jen nemocí duše, nýbrž i těla.
Příliš mnoho zánětů v mozku
Aktuální výzkum čítal 80 účastníků, z nichž pouze 25 mělo neléčenou depresi po dobu více než deseti let, zbytek ještě méně. Výsledky z tak malého vzorku samozřejmě není možné generalizovat a říct, že musí nutně platit pro všechny; ale důvod relativní omezenosti takového výzkumu je nasnadě: není totiž velké množství lidí, kteří by měli depresi diagnostikovanou, ale zároveň ji dlouhodobě pomocí žádných medikamentů neléčili. Studie však ukazuje, že snažit se vypořádat s depresemi pouze prostřednictvím terapie nejspíše nestačí (jakkoli je aspoň něco jistě lepší než vůbec nic).
Účastníci výzkumu se podrobili pozitronové emisní tomografii (PET), zobrazovací metodě na způsob magnetické rezonance či CT. Na těchto skenech se vědci snažili nalézt známky bílkovin, jež v těle zůstávají po zánětlivých reakcích. Jakkoli máme zánět spojený s něčím nepříjemným, do určité míry se jedná o žádoucí reakci, pomocí níž tělo léčí svá zranění. Pokud je však zánětů až příliš, má nešťastný pacient nakročeno k trvalým poškozením, chronickým nemocem a možná i neurodegenerativním onemocněním, kam patří třeba Alzheimerova či Parkinsonova choroba.
Problém neléčené deprese
Předpoklady se naplnily a vědci na skenech opravdu našli větší množství zbytkových bílkovin po zánětu u těch, kteří se s depresí dlouhodobě neléčili. Bílkoviny se nacházely především v mozku, nejvíce pak v oblasti prefrontálního kortexu, spojeného s rozhodováním, pamětí, plánováním, soustředěním a dalšími vyššími kognitivními funkcemi. Pokud se taková zjištění podaří dokázat na průkaznějším vzorku, mohli bychom tu mít dlouho pouze spekulovanou souvislost mezi depresí a neurodegenerativními onemocněními.
Znamená to také to, že terapie a obecně psychologická práce nemusejí na léčbu deprese stačit; minimálně tedy v její těžší a dlouhodobější formě. Fyziologická rovina deprese je totiž nepřehlédnutelná, a tak permanentní odmítání antidepresiv může vést nejen k neléčení aktuálního stavu, ale dokonce i k závažným onemocněním v pozdějším věku. Věnujme tedy depresi pozornost, jakou si zaslouží…
Text: MS