500 tisíc lidí usnulo a zemřelo. Jedna z nejzáhadnějších nemocí všech dob ničila jeden život za druhým

Onemocnění encephalitis lethargica se začalo šířit na začátku 20. století a svého vrcholu dosáhlo mezi lety 1915 až 1927. Během této doby postihlo více než milion lidí po celém světě bez rozdílu věku a pohlaví, přičemž nezáleželo na zdravotním stavu ani socioekonomickém pozadí postižených. Typickými příznaky byly extrémní únava, letargie a stav připomínající hluboký spánek. Pacienti nebyli schopni udržet se v bdělém stavu, následovalo kóma a poté i smrt, která si přišla přibližně pro 500 tisíc pacientů.

Nemoc měla i vážné neurologické následky – u těch, kteří přežili, se často rozvinula Parkinsonova choroba, doprovázená třesy a problémy s pohybem i ztuhlostí svalů. Tato nemoc působila nejen na tělo, ale hlavně na mozek, kde způsobovala nevratné změny, kvůli kterým postižený ztrácel v krátkém časovém horizontu schopnost kontrolovat své tělo i mysl.

Průlomový výzkum

Mezi vědce, kteří se nemocí intenzivně zabývali, patřil rumunský neurolog Constantin von Economo působící ve Vídni. Ten jako první podrobně popsal projevy onemocnění a díky vlastnímu výzkumu objevil zásadní spojitosti mezi nemocí a specifickými změnami v mozku. Pozoroval, že nemoc napadá část mozku známou jako mezimozek, zejména oblast hypotalamu a bazálních ganglií, které hrají klíčovou roli v regulaci spánku a bdělosti. Tím se podařilo vysvětlit, proč měli pacienti potíže s udržením bdělého stavu.

Von Economo se domníval, že nemoc může mít infekční původ, a kladl si otázku, zda za ní nestojí dosud neidentifikovaný virus, který by mohl být spouštěčem mozkového zánětu. Během své praxe pozoroval různé případy, ve kterých pacienti vykazovali podobné vzorce postižení mozkové tkáně a vyvinuly se u nich chronické neurologické symptomy podobné těm, jež se objevují právě u Parkinsonovy choroby. Tím vznikla hypotéza, že encephalitis lethargica může způsobovat nejen přímé neurologické poškození, ale také dlouhodobé degenerativní změny, což by vysvětlovalo výše uvedené příznaky pozorované u těch, kteří nemoc přežili.

Čtěte také: Dokážete usnout za 60 vteřin? Jednoduchá technika kombinuje jógu s počítáním oveček

Díky Von Economovým výzkumům se lékaři dozvěděli, že poškození mozkových struktur ovlivňuje mnohem více funkcí, než se původně předpokládalo. I když se v následujících desetiletích objevovaly teorie o bakteriálním původu nemoci nebo o možnosti, že jde o následky virové pandemie podobné španělské chřipce, von Economovy patologické popisy zůstávají cenným základem studia mozkových onemocnění na molekulární úrovni.

Tajemství zůstává

Navzdory pokroku ve výzkumu mozku a infekčních nemocí nicméně zůstává encephalitis lethargica jednou z největších záhad moderní medicíny. Von Economova práce pomohla pochopit důsledky zánětu hypotalamu a bazálních ganglií, což vedlo k pokrokům v léčbě jiných neurologických poruch, ovšem příčina samotné encephalitis lethargica stále nebyla s jistotou objasněna, a to ani po více než sto letech od jejího výskytu. Současní vědci spekulují, že by mohlo jít o kombinaci genetických predispozic, autoimunitních reakcí a infekčního agens, které společně působí na citlivé struktury v mozku. Jistotu ale nemají. Dnes je však výskyt „spavé nemoci“ velmi vzácný, a i když existují případy, které lze považovat za její moderní obdoby, žádný z nich nedosahuje takového rozsahu ani závažnosti jako původní vlna epidemie.

Zdroj: The Vintage News, Oxford Academic