Nejvražednější zbraň Oceánie? Dýky z lidských stehenních kostí. Měly magickou moc

Proč zrovna lidské kosti?

Tyto dýky si bojovníci vyráběli ze stehenních kostí jejich otců. Zbraně pak ještě bohatě zdobili – byly pak nejen nebezpečně ostré, ale také rituálně mocné. Právě proto je domorodci využívali pro zabíjení nepřátel, které pak jedli.

Vědci nyní zkoumali, proč se používaly právě zbraně z tohoto podivného materiálu, když měli domorodci k dispozici stejně ostré i pevné kosti z kasuárů přilbových, velkých nelétavých ptáků, kteří žili na Guinei v dostatečném počtu a dali se relativně snadno ulovit. Experti zvažovali dvě možnosti: buď mají lidské kosti čistě symbolickou hodnotu, anebo jsou jejich fyzikální vlastnosti něčím jedinečné?

Člověk versus kasuár

Nejnovější výzkum, který měl tuto otázku prostudovat, ukázal, kde je pravda. Jeho autorem je Nathaniel Dominy z americké Dartmouth College. Jeho tým prozkoumal po všech stránkách kvalitu lidských kostí ve srovnání s kostmi kazuárů – své výsledky popsali v odborném časopise Royal Society Open Science. Výsledek: dýky z lidských kostí nejsou ostřejší ani pevnější, jsou prostě úplně JINÉ.

Oba materiály mají podle tohoto výzkumu podobnou sílu – jsou tedy stejně vhodné pro výrobu dýk. Lidský materiál má ale výhodu, které kasuáří kosti nemohou konkurovat. Z lidské kosti se totiž dají snadněji vyrobit dýky, které jsou více prohnuté. Díky tomu mohou vyvinout více síly na plochu – síla bodnutí/říznutí/seknutí je sice stejná jako u rovné čepele, ale působí na menší prostor, úder je proto ve výsledku účinnější.

Současně experimenty prokázaly, že právě tento tvar pomáhá dýku účinněji chránit pře naprasknutím nebo úplným zlomením. „Myslíme si, že tento tvar si bojovníci vybrali úmyslně,“ uvedl Dominy. „Minimalizovali tak šanci, že se dýka zlomí – a to také z toho důvodu, že dýky z tohoto materiálu měly obrovskou prestiž.“ Přijít o zbraň vyrobenou z vlastního otce muselo být pro novoguinejské válečníky nesmírně ponižující, proto udělali všechno, aby ji uchránili.

Lidská kost byla cenná nejen díky jejímu symbolickému postavení, ale také proto, že lidských kostí byl na „ostrově lidojedů“ vždy naprostý nedostatek.

Zavři oči, brouku…

Tyto dýky se používaly na ostrově až do dvacátého století. Nejčastěji se jimi bodalo do krku, stačil jediný přesně mířený úder a dýka proťala krční tepnu. „Kořist“ pak buď vykrvácela, anebo, při méně přesném úderu, nemohla pokračovat v boji – pak byla odvlečena k další oběti, nejčastěji skončila na talíři vítězů.

Použití takové zbraně muselo mít v kultuře založené na konzumaci lidské životní síly obrovský efekt. Do těla jejího majitele podle víry místních automaticky přecházela i síla původního „majitele“ kosti…

Text: MK