Nejlepšími vůdci se stávají psychopati. V čem je to výhodné?
Psychopaty potkáte všude – nejčastěji ale ve vedoucích manažerských pozicích, jak se ví už delší dobu. Nové poznatky ale ukazují, že to nemusí být vůbec na škodu: on totiž není psychopat jako psychopat…
Mezinárodní vědecký tým zveřejnil v odborném časopise Journal of Management práci, kde popisuje, že v manažerských pozicích vlastně častěji prospívá jen jeden specifický typ psychopata – který v podstatě zase není tak psychopatický. Podle poznatků těchto psychologů zaměřených na pracovní výkonnost existují dva základní typy psychopatů: primární a sekundární. A ukazuje se, že jeden z nich není vůbec špatný…
Primární psychopati jsou typičtí tím, jak důležitá je pro ně dominance. „Lidé s touto povahovým ryse chtějí prosazovat svou pravdu, a to beze strachu z důsledků jejich činů. Díky tomu vynikajícím způsobem odolávají stresu,“ popsala Nora Schutte, bonnská psycholožka, která se na této studii podílela.
Sekundární psychopati jsou jiní: jejich impulzivnost je zaměřená na ně samotné. „Těmto lidem chybí vnitřní brzda ve věcech, které se jich samotných týkají.“ Mají slabou sebekontrolu a kvůli tomu neberou ohledy na ostatní,“ vysvětluje psycholožka. Někdy je těžké odlišit v praxi tyto konkrétní typy lidí, ale podle studie se více prosazují psychopati primární. A není to vůbec špatně!
Primární psychopati sice hodně riskují, nemusejí ale představovat pro své podřízené vůbec žádný problém – tedy pokud mají nějaké ty základní znalosti sociálních dovedností. Naopak sekundární psychopati mívají na své okolí ničivý vliv: jsou destruktivní, neumí spolupracovat a obecně špatně fungují v jakémkoliv kolektivu – jejich vlastní osobnost je pro ně výrazně důležitější než všechno ostatní.
Nikdo samozřejmě není stoprocentním psychopatem (a výjimka potvrzuje pravidlo), lidé se vyskytují s různou mírou psychopatické osobnosti. Problém nastává, pokud se psychopatické sklony spojují s dalšími negativními osobnostními rysy – samotná psychopatie se u vedoucích manažerů nijak negativně nepodepisuje na jejich pracovních výkonech ani na jejich chování k podřízeným.
Jak konstatují autoři práce: „Psychopati mohou být na straně andělů i démonů, mohou být šílení i zcela normální, nepřátelští i kamarádští.“ A primární psychopati podle nového výzkumu bývají velmi oblíbení v kolektivu. Jejich kolegové i podřízení je mají rádi především proto, že obdivují jejich schopnost rychle a akčně rozhodovat – a nést důsledky bez větších psychických problémů. Takoví jedinci jsou v každém kolektivu potřeba a není divu, že se rychle dostávají na vedoucí pozice…