Naše příroda už po padesáté!

Už 100 měsíců uběhlo od vydání 1. čísla Naší přírody a tím pádem právě vychází 50. číslo. Dozvíte se v něm zajímavé informace o housenkách a housenicích a také jaký je mezi nimi vlastně rozdíl, jaké bahňáky můžete vidět u našich rybníků a mokřin, jaká je situace ohledně chráněných brouků, zda máme šanci potkat v našich končinách kočku divokou, jak co nejlépe nafotit houby a pak si ze svých fotek udělat fotoknihu, ale také tipy na výlety, např. do Českého středohoří či k Lechovu kamenu.

Můžete s námi i soutěžit – na oslavu 50. čísla jsme na našich stránkách www.nasepriroda.cz připravili soutěž o 50 ročních předplatných, tak to nepropásněte.

Přejeme hezké prázdniny a příjemné čtení…

Obsah čísla 4/16

Housenky a housenice / Hana a Vladimír Motyčkovi

Chránění brouci mění i drží pozice / Mladen Kaděra

Rýpnou si a táhnou dál / Alena Říhová

Čelnice Tetanops myopina – moucha z doby ledové ve Slezsku / Jindřich Roháček

Nejistý návrat mourovaté krásky / Denisa Mikešová

Stříbrné stužky pod střechou Evropy / Jan Vítek

Tajemství vody / Romana Pálková, Monika Tošenovská

Trním a houštím na nejkrásnější kopce Českého středohoří / Martin Janoška

Od Lechova kamene k Libušině jezírku / Jakub Hloušek

Bivak v zaniklé vsi / Jan Moravec

Fotografujeme houby / Jaromír Zumr

Fotokniha plná přírody / Fokapo

Kdepak kojí holubi? / Alena Říhová

Druhohory – Země pod nadvládou dinosaurů / Lukáš Kukal

Školní „kecy“ aneb Život s ploutví / Marek Velechovský

Poznáváme naše hřibovité houby: hřib šedorůžový / Michal Mikšík

Housenky a housenice

Také jste někdy uvažovali, proč zoologové říkají některým housenkám housenky, a jiným, na první pohled stejným, housenice? Odpověď je vlastně docela jednoduchá a dala by se vyřídit několika slovy – housenky jsou larvy motýlů, zatímco housenice jsou larvy blanokřídlého hmyzu z podřádu širopasých. Larvy obou skupin jsou však tak zajímavé, že stojí za to prohlédnout si je trochu blíže.

Rýpnou si a táhnou dál

Milují především bahnité mělčiny a tak se, na rozdíl od většiny z nás, radují z vydatných sezónních dešťů. Ty kvapem přeplňují koryta potoků i řek, nezkrotná voda se rozlévá po krajině a rázem ji proměňuje v soustavu bahnisek a obřích kaluží. Právě v nich se početná hejna bahňáků mnoha druhů hodiny a hodiny nimrají, šťourají a rýpou. Hemží se tu jeden přes druhého, dokud svá bříška nenaplní. Pak zase táhnou dál.

Čelnice Tetanops myopina – moucha z doby ledové ve Slezsku

Čelnice (Otitinae) jsou podčeledí čeledi doličnatkovitých (Ulidiidae). Jde o drobné až dosti velké (2,5–11 mm), většinou poměrně nápadné a pestré (skvrnité, pruhované) akalyptrátní mouchy, často se skvrnitými nebo páskovanými křídly. V České republice je fauna této skupiny poměrně dobře prozkoumaná. Dosud zde bylo známo 22 druhů čelnic; většina z nich je teplomilných a řada patří k druhům vzácným. Dva druhy (Herina germinationis a H. paludum žijící na mokřadech) jsou u nás považovány za ohrožené a další dva (stepní Cephalia rufipes a lesní Otites rivularis) za kriticky ohrožené. Proto je nález každého dalšího druhu čelnice nového pro naši faunu překvapivý.