Na Aljašce pršely z nebe mihule – čtyřikrát za dva týdny!

Místní noviny, webové stránky i rádia hlásily, že v průběhu posledních dvou týdnů padaly mihule z nebe rovnou čtyřikrát. Jak je to možné? A nebyl to jen nějaký nejapný vtip někoho, kdo touží po slávě? Abychom na to našli odpověď, musíme si nejprve něco říct o mihulích.

Inspirace pro horor

Mihule patří mezi kruhoústé. Jde o vývojově velmi staré tvory; jedná se o jedny z nejprimitivnějších obratlovců vůbec. Nejlépe je popisuje právě jejich místo ve „stromu života.“ Opravdu mají ústa ve tvaru kruhu – ale tento kruh je ohraničen desítkami a u některých druhů mihulí až stovkami zubů.

Používají je k nařezávání kůže mořských i říčních ryb; poté, co ji touto pilou otevřou, tak rybě vysají krev. Přes zdánlivou neohrabanost je většina mihulí velmi dobrými plavci – a některé dokonce dokážou výborně skákat.

Mihule aljašská

Ty největší mohou měřit i přes jeden metr, většina je však výrazně menší. Pro lidi představovaly už od pradávna záhadu a pro svůj bizarní vzhled i důvod k obavám. Naši předkové však byli velmi praktičtí lidé, a tak nakonec na mihulích využívali především jejich chutné maso – byly oblíbené především ve starověkém Římě.

Záhada města Fairbanks

Mihule aljašská, která pršela na Fairbanks, není žádný obr – měří kolem 20 centimetrů. Ale stejně je to moc na to, aby se vznesla do vzduchu nebo ji z vody odnesl vítr. Lidé z Aljašky je vlastně ani neznají: mladé larvy mihulí žijí v bahně, kde je lidé nevidí – a v dospělosti migrují pod led. A tam se k nim lidé také nedostanou…

Mihule z boku

Podle aljašského ministerstva rybolovu jsou příčinou rackové. Právě tito draví ptáci mihule milují. Rádi a často je loví, nejčastěji z řeky Chena. Přitom se ale potýkají s jedním zásadním problémem: mihule jsou velmi sliznaté a jak sebou „melou“, tak se rackům často vysmeknou. A když pták s mihulí v pařátech přelétá nad městem a vypadne mu mihule v ten okamžik, je na světě naprostá záhada…