Mozek má vlastní ezoterické centrum! Kde se nachází?

Transcendentno, ezoterično, spiritualita. Ať je pojmenujeme jakkoli, obvykle o těchto tématech uvažujeme pouze v abstrakcích. Nenapadlo by nás, že v něčem tak přísně materiálním, jako je lidský mozek, mohou tyto neuchopitelné myšlenky fyzicky existovat. A přece! Tématem se zabývá třeba neurovědec Andrew Newberg, který sám sebe označuje za neuroteologa a zkoumá, jak z vědeckého pohledu funguje mozek při filozofování, přemýšlení o náboženských či spirituálních tématech. Během posledních dvou dekád sledoval mozkovou aktivitu mnichů, věřících a příznivců rozličných forem meditace či modliteb. Zjistil, že aktivity vyžadující koncentrovanost, jako třeba opakování mantry, aktivují nejvíce centra pozornosti, kontroly chování a vyjadřování jazyka v předním laloku. To však není zdaleka jediný možný přístup k uchopení duchovna…

Spiritualita v mozku

Tým pod vedením Cosima Urgesiho, odborníka na fyziologickou psychologii z italské Univerzity Udine, před pár lety zkoumal 88 pacientů s mozkovým nádorem. U těch, kteří měli nádor (či s ním související poškození) v oblasti temenního parietálního laloku, došlo ke změně jejich postoje k otázkám spirituality. To zřejmě není náhodné, neboť postoje k tomuto tématu bývají obvykle velmi trvalé. Výzkumníci k tomu dospěli poté, co pacientům dávali k vyplnění dotazníky týkající se transcendence. Vztah k transcendenci je totiž úzce spjat s přijímáním nadpřirozena, ať už z hlediska náboženství, nebo paranormálních jevů.

Jak je to možné? Osobnostní rysy jsou obvykle výsledkem spolupráce většího množství mozkových center. Zrovna spiritualitu ovlivňuje jak čelní, tak temenní lalok. Když se pacientům část poškozené tkáně v temenním laloku odoperovala, čelní lalok „získal převahu“ a úroveň spirituality u jedince se zvýšila. Zní to skoro magicky, tento objev však dává smysl. A není osamocený – k podobnému výsledku dospěl už o dva roky dříve Brick Johnstone z Missourské univerzity. Podle jeho zjištění je tatáž část mozku, konkrétně v pravé hemisféře, zodpovědná za sebekritiku, uvědomění si sebe sama a přivlastňování si věcí. Čím méně je tato oblast tedy aktivní, tím více lidé inklinují ke spiritualitě. Ta se totiž ukazuje být velmi blízce napojená na osobnostní vlastnosti jako nesobeckost, nezištnost a obětavost.

Meditace jako cesta?

Právě potlačení individuality je podle Johnstona klíčové a nejhlubších spirituálních zážitků lidé dosahují během pokročilých stavů meditace, kdy je člověk nejvíce napojen na jsoucno a „já“ se zcela vytrácí. Tyto praktiky lze i trénovat, jelikož opakované meditace či modlitby napomáhají usměrňovat přílišnou funkci pravé části temenního laloku. Což v praxi nepřekvapivě znamená, že vykonávání těchto činností vás posune blíže spiritualitě. I to je však dobré občas slyšet, takže pokud máte pocit, že se v této oblasti chcete zlepšit, můžete rovnou začít. Jak poukazuje zmiňovaný doktor Newberg, meditace obecně snižuje deprese, úzkosti a stres. Jde jen o to, aby člověk našel tu pro sebe nejvhodnější.

Text: MS