Mozek lze nabít, aby fungoval výkonněji! Jak?

Za většinu exekutivních funkcí mozku jsou zodpovědné dvě oblasti mozkové kůry. Mediální frontální mozková kůra zodpovídá za kognitivní kontrolu, a tak kdykoli uděláme chybu (nebo nám někdo řekne, že jsme ji udělali), z této oblasti vyjde varovný signál se snahou o nápravu. S touto částí úzce spolupracuje laterální prefrontální kůra, v níž jsou uložena pravidla a cíle; její činnost umožňuje změnu chování v souladu s tím, co skutečně chceme. Robert Reinhart a jeho tým z Bostonské univerzity použil pokročilou techniku stimulace jednotlivých částí mozku s názvem HD-tACS k tomu, aby synchronizoval kolísání vln mezi nimi. A výsledky byly fascinující – schopnost zpracovávat informace se výrazně zvýšila.

Hry s mozkem

Reinhart s kolegy vytvořili sérii pokusů, v nichž angažovali 30 zdravých jedinců. Zkoumali jejich mozkovou aktivitu během více než půlhodinového úkolu, zahrnujícího především proces učení. Účastníci měli stisknout tlačítko každých 1,7 sekundy a počítač jim dával zpětnou vazbu, zdali se to podařilo. Časem se tak většina lidí vyladila na určitý rytmus, který dokázala držet. Jedné skupině Reinhart pomocí technologie HD-tACS vlny obou zmíněných částí mozku synchronizoval, druhé naopak desynchronizoval (tedy zvýšil rozdílné vlnové délky) a s třetí, kontrolní skupinou nedělal nic.

Přestože si účastníci neuvědomovali, jak jsou jejich mozky stimulovány a výkony se mění, výsledky byly jednoznačné: synchronizované mozky se výrazně rychleji a s menší chybovostí naučili kýžený čas odhadovat, zatímco ty desynchronizované si naopak počínaly hůře. A nejzajímavější na tom je, že v pokročilé fázi experimentu Reinhart úspěšně zkoušel proměnit vlnové délky i během jednoho sezení; mozek se tedy adaptoval v řádu sekund a rázem byl úspěšnější! To je opravdu velmi pokrokový výzkum, jehož závěry můžeme ocenit my všichni.

Vyšší výkon pro každého

Co tyto výsledky konkrétně znamenají pro náš každodenní život? Některé pochybné společnosti na internetu už prodávají přístroje na stimulaci mozku pro zvýšení jeho funkčnosti a na serveru YouTube se dokonce objevily návody, kterak si takovou vychytávku vyrobit v domácích podmínkách. Reinhart i další odborníci však varují, že výzkumy jsou v rané fázi, a tak spoléhat se na tato zaručená řešení může být až nebezpečné. Časem by však mohly být technologie na stimulaci mozku dostupné a zvýšení jeho výkonu před náročnými pracovními či osobními situacemi by nemuselo být možné pouze v žánru sci-fi.

A nutno doplnit, že profitovat z takového pokroku by mohli i psychicky nemocní pacienti, neboť řada chorob zahrnuje i zhoršenou synchronizaci různých částí mozku. To se týká například Alzheimerovy či Parkinsonovy nemoci, ale také úzkostí, autismu, ADHD či schizofrenie. Stimulace určitých oblastí mozku by mohla být méně invazivní a více specifická než v současnosti užívaná psychofarmaka, jež mají obvykle řadu vedlejších účinků. Shrnuto a podtrženo, práce s mozkem na vědecké úrovni by mohla prospět každému, a tak věřme vědcům, že jejich snahy budou brzy nést konkrétně aplikovatelné ovoce.

Text: MS