Miliardáři si budují v Česku kryt pro případ války. ROZHOVOR s poradcem, který na stavbu dohlíží!

Asi už jste mockrát přemýšleli, co byste dělali, kdyby přišla nějaká pohroma. Instinkt velí ukrýt se. Ale kam? Ne, že by to byla cesta pro většinu populace, ale pojďte se pro zajímavost mrknout do největšího bunkru na světě, který se buduje na území Česka.

Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byl Andor Šándor, generál v záloze, dřív náčelník vojenské rozvědky, dnes bezpečnostní poradce a analytik, který se na stavbě bunkru podílí.

Martina: Pane generále, vy jste poradcem pro výstavbu krytu pro miliardáře The Oppidum, který sami prezentují jako největší bunkr na světě. A mě by zajímalo, co vás k tomu vedlo, že jste se rozhodl dát své znalosti do služeb tomuto projektu?

Andor Šándor: Před nějakou dobou jsem byl osloven lidmi, kteří tento projekt zahájili, kteří mu věří a požádali mě o mé znalosti z oblasti bezpečnosti. Za jakých podmínek by se ten bunkr mohl používat, jak dlouho by v něm lidé byli schopni přežít. Ale aby si posluchači nemysleli, že jim radím, jak to oplotit nebo jak tam dát kamery.

Tím nechci říct, že toto také nebude v nějaké době součástí celého projektu, ale řekl bych, že to je značná marginálie.

Já jsem to měl zasadit do nějakého bezpečnostního rámce. Dobře případnému kupci zdůvodnit, proč by si to měl koupit, před čím ho bunkr může ochránit a jakou jistotu má, že když si tento bunkr pořídí, tak si pořídí tu nejlepší pojišťovnu, kterou by chtěl mít. Jak řekl Franz Kafka: Je lépe mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít.

Martina: To je s bunkrem zvláštní paralela.

Andor Šándor: To je sice pravda, ale vezměte si, že vy si taky pojišťujete auto, zdraví, byt. A to u dobré pojišťovny, která dobře plní, ale zároveň nechcete, aby to pojistné plnění nastalo. Nechcete, aby vám někdo ukradl nebo naboural auto, nechcete vážně onemocnět, ani aby vám váš dům vyhořel nebo se s ním cokoli stalo.

Bunkr je vlastně ultimátní pojistka, kdy zároveň nechcete, aby došlo k nějaké raketo-jaderné válce nebo jakékoliv jiné hrozbě, proti které tento bunkr své obyvatele (vlastníky) bude schopný spolehlivě ochránit.

Martina: Takže bunkr jako takové důchodové připojištění.

Andor Šándor: Třetí pilíř. Snad ho nikdo nezruší.

Martina: Tento podzemní bunkr, který se nachází asi 7 km jihozápadně od Českého Brodu, začala stavět už v roce 1984 naše tehdejší československá armáda spolu se Sověty. Nakonec ale svému původnímu a vojenskému účelu nikdy nesloužil a vy teď na jeho základech budujete luxusní pojistný bunkr. Není to, že jeho poloha je veřejná informace, největší bezpečnostní riziko?

Andor Šándor: Já si to nemyslím. Paralelou může být třeba Bílý dům. Také o něm všichni ví, kde je a je to určitě velmi bezpečné místo, které chrání prezidenta Spojených států, i když to občas jaksi kulhalo.

Výjimečnost tohoto bunkru nespočívá v tom, že se neví, kde je. Ono na světě existuje řada malých bunkrů, které si pořídily rodiny, které nejsou kdovíjak velké, nejsou kdovíjak luxusní a jejich výhodou je, že se o nich neví a jsou částečně odolné. Bunkr, o kterém mluvíme, je natolik zodolněn a vybaven bezpečnostními prvky, že skutečnost, že se ví o jeho lokaci, nesnižuje kvality jeho ochrany.

Bunkr má nejen nadzemní budovy, ale má také podzemní budovy. V tuto chvíli se nedomnívám, že znalost prostředí, respektive prostoru, kde se nachází, by jakkoliv snižovala stupeň ochrany, který nabízíme.

Jakou má bunkr rozlohu? Jak je zabezpečen proti případným útočníkům? Prozradíme jen, že mechanicky a svým způsobem velmi primitivně. Proč je bezpečnější než Bílý dům? Jak dlouho lze v bunkru přežít bez vnějších dodávek? Kolik lidí se od něj vejde? Pro koho je bunkr určený? Před jakou katastrofou spolehlivě chrání? Přečtěte si celý rozhovor: