Fascinující mapa ukazuje Evropu, v níž má vládnout věčný mír

Dění po konci první světové války je velmi dobře zmapované. Tento konflikt výrazně proměnil mapu Evropy a umožnil vznik nástupnických států Rakouska-Uherska, kam samozřejmě patřilo i Československo. Následovalo často idealizované období první republiky, hospodářská krize Německa (tehdy Výmarské republiky), nástup extremistických sil… To vše bereme jako historickou samozřejmost. V poválečných plánech se však objevila i dosti bizarní představa, která částečně předjímala vznik Evropské unie – zároveň však zcela rušila státní uspořádání, jak je chápeme.

Rozdělením proti válce

Nejpalčivějším problémem poválečných debat byla budoucnost Německa. I po válce totiž panovaly obavy, že jednotné Německo může být oproti ostatním evropským státům až příliš silné. Toto riziko by bylo možno umenšit tím, že se jednotlivé německé regiony rozpustí v jiné, nadnárodní struktuře, která však bude mít ve svém centru německy mluvící vládu. Dává to smysl? Podle vídeňského tiskaře P. A. Maase rozhodně ano – právě on totiž kritizoval Versaillský mír, jenž podle něj nemohl vést k dlouhodobému míru. V tom je třeba mu dát za pravdu.

Čtěte také: Český dobrodruh vytvořil první detailní mapu Amazonie. Padl do zajetí a zabily ho blechy

Maas uvažoval tak, že zdrojem konfliktů jsou národní a rasové nesnášenlivosti, takže by odstranění národů jako takových umožnilo vznik multietnického celku, jenž navždy zklidní rozbouřené emoce v evropských státech. Centrem tohoto celoevropského superstátu se měla stát Vídeň, konkrétně ikonická Katedrála svatého Štěpána, jejíž okolí mělo tvořit vlastní stát ve tvaru kruhu. Právě z tohoto místa měla být Evropa paprskovitě rozdělena na 24 regionů (kantonů). V každém kantonu se měli nacházet obyvatelé minimálně dvou národů. Do takového útvaru měla být zahrnuta většina kontinentální Evropy – smůlu tedy měly Britské ostrovy, skandinávské země, Rusko, ale také Španělsko, Portugalsko, střední a jižní Itálie, Řecko a řada balkánských států.

Still the grand champion of bonkers plans for pan-European integration and governance. The map is called: "The New Europe With Lasting Peace" (1920) https://t.co/0ExvOZ2FLK pic.twitter.com/oyFAxw6irw

— Ned Richardson-Little (@HistoryNed) May 16, 2020

Co by kdyby?

Přímo Evropská unie vznikla v roce 1993, postupná integrace evropských států do nadnárodního uskupení však byla zahájena roku 1951, kdy vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli. Maasova mapa se datuje do roku 1920, o více než tři dekády tedy předběhla svou dobu – jakkoli podivným způsobem. Maasova snaha o vymýcení jazykových, etnických i náboženských tradic byla motivována ušlechtilou snahou o zajištění věčného míru.

Tiskař vedle samotné mapy (kterou si můžete detailně prohlédnout v digitalizovaných archivech knihovny Cornellovy univerzity) vydal i rozsáhlou brožuru, v níž detailněji popisoval, jak by takový superstát fungoval. Úředním jazykem mělo být esperanto, rozlišovány měly být národy románské, germánské, slovanské a maďarské, jež se měly střídat ve výběru unijního prezidenta. Kdo ví, jak by se dál vyvíjely dějiny, pokud by byl Maasův návrh vyslyšen…

Zdroj: Cornell University