Lidová armáda rudé Číny má nového létajícího slídiče! Ve spolupráci s Ruskem...
Nejen Putinovo Rusko, ale i komunistická Čína začala v posledních letech významně zvyšovat rozpočty na zbrojení. A není náhodou, že obě země ve vojenské oblasti úzce spolupracují.
Nicméně už jsou ty tam doby, kdy byla Čína absolutně závislá na dodávkách zbraní ze Sovětského svazu či Ruska. Pohlaváři čínské komunistické vlády se přes dobré politické i ekonomické vztahy s Ruskem snaží o co největší vojenskou nezávislost. Důvod je jednoduchý, stupňující se mocenské ambice nejlidnatější země světa, které se můžou časem zajídat i Rusku. Vždyť Čína má dnes druhý největší roční rozpočet na ozbrojené síly po Spojených státech činící něco kolem 141 miliard dolarů.
Čínský AWACS už slouží
Přesně do těchto intencí zapadá zavedení nejnovějšího stroje Šen-si KJ-500 kategorie AEW&C (airborne early warning and control) do výzbroje, tedy létajícího střediska včasného varování a řízení. Někdy je tato kategorie letadel označována poněkud známější zkratkou AWACS a patří do ní například i dobře známý americký stroj E-3 Sentry nebo ruský Berijev A-50. Tajemná a utajovaná je čínská novinka. O stupni utajení svědčí i to, že není stoprocentně potvrzeno její typové označení, někteří odborníci mají za to, že jde o Y-9W či Gaoxin 9, s jistotou od počátku tohoto roku slouží v řadách Čínské lidové armády.
První snímek utajovaného prototypu KJ-500 se objevil v únoru 2013, ale až nyní jsou jasnější některé podrobnosti. KJ-500 navazuje na starší typ KJ-200, který už je několik let ve výzbroji čínského letectva. Návaznost je patrná i ve skutečnosti, že i u nového typu jako základ posloužil vojenský transportní letoun čínské výroby Y-8, respektive jeho modernizovaná varianta Y-9.Také zde můžeme najít dozvuky dob minulých. Y-8 a Y-9 totiž vycházejí ze starého sovětského letoun An-12, kterému se i podobají, nicméně v případě Y-9 jde o zcela nově postavené stroje moderních parametrů.
Zatímco KJ-200 disponuje méně výkonným pevným přehledovým radarem s omezeným směrovým vyzařováním umístěným v krabicovitém pouzdře nad trupem, KJ-500 dostal kulatý radom radarového systému, který umožňuje monitoring prostoru kolem letounu v rozsahu 360 stupňů. Anténa je pevná a radarové parsky jsou vychylovány elektronicky, jde tedy o nejnovější radarový systém typu AESA, který je schopen sledovat cíle ve vzduchu, na zemi i na moři.
Díky použití upraveného stroje Y-9 odborníci odhadují, že KJ-500 váží něco kolem 60 tun a díky zvětšené zásobě paliva může ve vzduchu vydržet až 8 hodin a mít dolet 3 až 5 tisíc kilometrů. Oproti svému pravzoru An-12 i jeho čínské variantě Y-8 je Y-9 delší o tři metry, měří tedy 36 metrů na délku, což si nejspíše vyžádala zástavba elektronického vybavení. Právě nový AESA radar zabudovaný do KJ-500 svědčí o zvyšující se úrovni čínského vojenského průmyslu i jeho schopnostech. Je totiž produktem čínského výzkumného institutu elektronických technologií v Nankingu, dosud se muselo čínské letectvo u radarových zařízení spoléhat na produkci z Ruska či západní Evropy.
Lepší než ruské stroje
Je zajímavé, že vedle KJ-200 má čínské letectvo ve svém arzenálu i velká létající střediska včasného varování a řízení typu KJ-2000. Jejich základem je ruský transportní letoun Il-76 a také disponují kulatým radomem radarového systému. Nicméně se předpokládá, že nový KJ-500 má mnohem lepší parametry, dokáže prý sledovat 60 až 100 cílů současně na vzdálenost do 470 km. Navíc KJ-2000 byl postaven ve spolupráci s Ruskem a má mnoho ruských součástí, včetně radarového systému, proto je provoz letounů tohoto typu do značné míry závislý na ruských dodávkách. To je nejspíše hlavní důvod, proč KJ-500 vůbec vznikl. Spekuluje se ovšem, že čínští konstruktéři pro KJ-500 zvolily letoun Y-9, který je mnohem menší než americké boeingy nebo ruské iljušiny, jež byly použity pro letouny AWACS amerického a ruského letectva, záměrně. KJ-500 by mohl totiž teoreticky startovat i z palub budoucích čínských letadlových lodí.
Hlavním poznávacím prvkem KJ-500, je kruhový radom nad zadní částí trupu. Ten se na rozdíl od starších systémů neotáčí, radarová anténa uvnitř se skládá ze tří pevných částí, z nich každá snímá prostor ve výseči 120 stupňů. Všechny tři dohromady tak pokrývají celý prostor kolem letounu. KJ-500 však prý disponuje i pasivními sledovacími systémy a samozřejmě i systémy pro satelitní komunikaci a přenos dat.
I když nejsou technické ani výkonnostní charakteristiky elektronického vybavení KJ-500 známy, jeho zavedení do výzbroje už vyvolává reakce ze strany sousedů i Spojených států. Zdá se, že čínské letectvo disponuje zatím jen několika kusy, někteří odborníci odhadují dva kusy základní verze KJ-500 a dva kusy vylepšené KJ-500H, nicméně už nyní například námořnictvo Spojených států vyslalo na své základy na Filipínách sledovací letouny typu P-8A Poseidon určené i k elektronickému boji a útokům na ponorky i hladinová plavidla. Ty mají sledovat pohyb a činnost čínských ozbrojených sil v Jihočínském moři. Díky KJ-500 ovšem posílí i flotila sledovacích letounů čínského letectva. Hra na kočku a myš jako vystřižená z dob studené války tedy začíná i v Pacifiku.
DP