Krvácíte po vpichu? Nové jehly vám v ráně nechají „ucpávku“. Je to krok vpřed nebo nové riziko?

Když vás kousne pijavice, dokáže si zařídit, aby krev z rány proudila co nejdéle. Do rány vypustí oběti látku zvanou hirudin. Jde o přírodní antikoagulační peptid zabraňující srážení krve. Logický způsob jak zabránit srážení krve, by byl opačný. Dostat do rány látku, která srážení urychluje. Nebo ji prostě a jednoduše ucpat.

Chitin není chinin

„Krvácivý“ problém se stal námětem studia a jedno z řešení se našlo u korýšů. Jejich vnější kostry obsahují chitin (neplést s chininem používaným při léčbě malárie a pro chuť tonicu). Chitosan je polysacharid vyráběný deacetylací chitinu Díky tomu, že má schopnost na sebe vázat těžké kovy i některé jiné látky, je využíván jako absorbent v čističkách vody. Ovšem není to jeho jediné využití. Najdeme ho mimo jiné v preparátech na hubnutí, čehož bohatě využívají alternativní způsoby léčky a potravinové doplňky.

Jednoho dne jehla bodne

Vraťme se zpět ke krvi vytékající z rány. Nedala by se rána něčím ucpat? Něčím, co by se setřelo z jehly během jejího vytahování? Chitosan vylepšený katecholem se navrstvil na jehlu a začaly testy na zvířatech. Milovníci drobných hlodavců nechť následujících několik řádků přeskočí.

Chceme-li zjistit, zdali látka bude zabraňovat vytékání krve z rány, musíme zařídit, aby krev vytékala hojněji než obvykle. V praxi to znamená, že je nutno udělat z myší hemofiliky, kteří s nesrážlivostí krve ucpávající ránu přirozeně, mají velký problém.

„Jako důkaz, že jejich vynález funguje, autoři uvádějí, že myši, kterým upravené jehly píchali do hrdelní žíly (nejdůležitější žíly v oblasti hlavy a krku) zákrok s těmi upravenými jehlami přežily všechny, zatímco ty v kontrole takové štěstí neměly,“ píše vědecký popularizátor Josef Pazdera na webu osel.cz

Hlavní složka z odpadu

To, že hlavní složka, tedy chitosan, se dá získat z odpadu, není potřeba nikde zdůrazňovat. Oním odpadem jsou myšleny například schránky krevet zůstávající na okrajích talířů po jídle sestávajícího se z „mořských plodů“. Ideální je, když se látka na jehlu nanese s několikadenním předstihem, což při dobrém plánování by neměl být problém. Stanice na odběr krve, v níž se „točí“ lidí denně, si klidně mohou v budoucnu udělat zásobu chitosanem „infikovaných“ jehel. Lékaři ze zkušenosti vědí, kolik jehel denně použijí.

Výsledky celého výzkumu byly popsány ve článku Complete prevention of blood loss with self-sealing haemostatic needles, který vyšel v odborném časopise Nature Materials.

A pointa na závěr. Sice vám v ráně zůstane „něco navíc“, ale pokusy na myších neukazují žádné vedlejší účinky. Jde o malý krok pro lidstvo, ale z malých krůčků se skládá dlouhá cesta.

Text: Topi Pigula