Krokodýlí žluč nezabíjí, mosambické pivo z kukuřice ano
Pivaři a léčitelé, pozor!
Z Asie přicházejí nejnovější technologické i technologické výstřelky i „výstřelky“ od nejnovějších čipů do fotoaparátů i počítačů až po tamagoči. Stejně tak se tam daří bludům. Mezi ty nejznámější patří užívání tygřích kostí a krokodýlích rohů pro posílení plodnosti a léčbu čekoholiv od agresivity po apatii. Afrika je, alespoň co se bludů týče, na tom podobně. Podle tamních mýtů krokodýlí žlučí léčí třeba astma a je-li očarována, tak může po přidání do piva zabíjet.
Hromadná otrava
Jeden z živých afrických mýtů tvrdí, že očarovaná žluč přidaná do piva či oblíbené kaše může vybranému jedinci přivodit hodně bolestivou smrt. A to nemusí potravinu pozřít, stačí se jí dotknout. Světovými médii proběhla zpráva o otravě zhruba 200 lidí v Mosambiku, kteří se měli napít otráveného piva podávaného na svatební hostině. Podezřelou ingrediencí byla právě žluč krokodýla nilského. Faktem je, že lidé se skutečně otrávili. Ale byl na vině kouzelník s očarovanou žlučí, nebo jen špatné hygienické podmínky a zkažené pivo? Upřímně: žaludeční problémy spojené s průjmem s požitím nekvalitního piva měl i leckterý náš pravověrný pivař, byť kouzelnictví u nás zašlo na úbytě už dávno. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se našinec asi tvářil při pití kvašeného nápoje z kukuřice, otrub, čiroku a cukru (v různém poměru), který se nejprve uvaří a poté fermentuje pomocí kvasinek Schizosaccharomyces pomb. Chmel toto pivo neobsahuje.
Potvrdit, nebo vyvrátit
Pokud někdo věří v kouzla a zázraky, tak mu jeho víru žádný toxikologický test nevyvrátí. Ovšem N. Z. Nyazema z Katedry klinické farmakologie na Univerzitě v Zimbabwe se rozhodl nebezpečí krokodýlí žluči pomocí laboratorních postupů dokázat, nebo vyvrátit. Výsledek asi čaroděje nepotěší. Prof. Nyazemovi se povedlo získat žluč z 10 krokodýlů nilských, kterou naředil šestiprocentním vodným roztokem etanolu na koncentraci 2–2,5 mg žluči/ml roztoku. Pokus nesimuloval reálné „pivní podmínky“ a svou kůži nenasadili lidští dobrovolníci, nýbrž se ho nedobrovolně účastnily laboratorní myši a paviáni čakma (Papio ursinus). Po dobu jednoho týdne dostávaly myšky denně 200 ml roztoku, opice absolvovaly sedmidenní kůru obsahující 1 g suché žluči denně. Otrava se nekonala ani náznakem.
Co stojí za otravou?
Žluč tedy jedovatá není, ale k otravě došlo. Bylo „očarované“ něco jiného nebo nastala chyba v technologickém procesu? Práce publikovaná v odborném časopise Forensic Science International odhalila vraždící toxin. Chemická analýza odhalila, že kukuřice použitá k výrobě piva obsahovala vysoké koncentrace kyseliny bongkrekové a isobongkrekové. „Při vypití půl litru kontaminovaného nápoje se do těla mohlo dostat až 15 mg kyseliny bongkrekové a 24 mg kyseliny isobongkrekové, přičemž smrtelná dávka kyseliny bongkrekové pro člověka o hmotnosti 70 kg je různými autory odhadována v rozmezí 1–220 mg. Kyselina bongkreková patří mezi mitochondriální jedy narušující energetický metabolismus buněk. Na úrovni organismu se po uplynutí doby latence trvající 1 až 10 h otrava projevuje poškozením jater, ledvin a mozku. Pacienti nejčastěji trpí nevolností, závratěmi, spavostí, nadměrným pocením, bušením srdce (palpitace), bolestmi břicha, průjmem a potížemi s močením. Smrt nastává 1 až 20 h po nástupu prvních projevů otravy. Zdrojem toxinu byla aerobní gramnegativní bakterie Burkholderia cocovenenans, která se v potravinách vyskytla vlivem kontaminace či chybně prováděného technologického postupu. Tato bakterie dobře prospívá zejména v prostředí o neutrálním pH při teplotě 22–30 °C, na produkci kyseliny bongkrekové má zásadní vliv i přítomnost proteinů vyskytujících se hojně v kokosové dužině či kukuřici.
Text: Topi Pigula