Kde se vzala kocovina? Oblíbené slovo má nečekaně složitý původ

Asi každý dospělý člověk někdy zažil kocovinu, tedy stav bolesti hlavy, únavy či rozčarování po aktivitě, která je obvykle spojována s nadměrným užíváním alkoholu. Jen málokdo se však dnes zamýšlí nad tím, kde a jak toto slovo vlastně vzniklo.

Kocovina obrozenců

Slovo kocovina původně znamenalo výtržnost a vzniklo obměnou slova kočičina, kterým se označovaly aktivity proti mladoboleslavskému hejtmanovi Kotzovi v roce 1848. Kristián Kotz z Dobrše sehrál v revolučním roce důležitou úlohu, když zatýkal mladé české radikály a bojoval proti snahám o národní obrození. Ferdinand Strejček uvádí v knize Jak se probouzela Mladá Boleslav, že Kotz posílal k představeným svých podřízených úřadů oběžníky, které varovaly před uvědomělými Čechy, kteří provolávají republiku a dělají nepořádek v zemském řízení. Za tyto činy se Kotz dostal mimo jiné do hledáčku Karla Havlíčka Borovského a jeho Národních novin, které Kotzovu činnost kritizovaly. Podobně tehdy reagoval i Pražský posel, který dle Strejčka „má v 6. čísle velmi ostrý článek odsuzující příkře jednání Kotzovo“.

Výstižně hejtmanovy aktivity popisuje v přeloženém dopise v rámci diplomové práce Michaela Vondráčková: „V Mnichově Hradišti jest vůdcem revoluce loterní kolektant a setník národní gardy Červinka, po delší dobu intimní přítel bratří Arnoldů, který umí obratně agitovat v okolí Turnova až k Sobotce. Snažil se spolu s tamním poštmistrem Tuvorou, opíraje se o vliv dělníků, strhnouti na sebe příliš mnoho autority proti městskému soudu a slabému vrchnímu Svobodovi. Dal jsem ho proto, i když má četné přívržence, zatknout policií a předvést jej sem a v jeho vyšetřování pokračuju na svobodě, protože mám jeho papíry v rukou a protože jako majitel domu není podezřelý, že by uprchl. Zatčení se podařilo uskutečniti bez poplachu a působilo na celé okolí silným morálním dojmem, který byl vystupňován jeho propuštěním z vazby, neboť jsem ukázal, že nám jeho svoboda není pro vládu nebezpečnou.“

Kotz zkrátka pokládal češství a obrozenectví za buřičství, není tedy divu, že vzbuzoval nepřátelské nálady. Avšak kotzovina, respektive kocovina, v dnešním slova smyslu není buřičská nálada. S kocovinou se do demonstrací nechodí.

Jak je to s těmi kočkami?

Ve druhé polovině 19. století začalo slovo kocovina nabývat dnešního významu. Strejček udává, že výraz v šedesátých letech zavedli čeští studenti na základě německého výrazu Katzenjammer, který v doslovném překladu znamená „kočičí nářek“ od slov katze (kočka) a jammer (nářek či žal). Zde však situace ohledně koček začíná být podle Zákulisí slov Michala Novotného složitější. Slovo katze podle něj sice má význam kočky, ale v tomto případě má jít spíše o slangovou obměnu slova kattarh, které označuje onemocnění. Správně by tedy význam slova Katzenjammer měl být něco ve smyslu nemoci, při níž naříkáme. Podle Novotného ale čeští studenti „raději slyšeli kočku, a tak si pro překlad německého slova vybrali slovo kocovina, jehož původní význam výtržnost se v té době začínal zapomínat.“

Vzpomeňte si na to pokaždé, až se ráno po oslavě probudíte znavení. Případně, pokud zažijete jisté morální výstřízlivění. I pro něj se dá totiž kocovina úspěšně použít.