Kdo vydělává na tom, že jíme nezdravé jídlo? Velký rozhovor s profesorkou Annou Struneckou!

Martina Kociánová si v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 povídala se světovou kapacitou, profesorkou fyziologie Annou Struneckou. Ta je držitelkou ceny České neuropsychofarmakologické společnosti i Ceny Aloise Alzheimera. V roce 1995 ji Americký biografický ústav zvolil Ženou roku. Také je držitelkou anticeny Českého klubu skeptiků Sysifos. Mimo jiné je autorkou knih Doba jedová i Jak přežít dobu jedovou.

Martina: Vy se stravě, jejímu složení a jejímu působení na lidský organismus věnujete už léta, zkoumáte, píšete. O čem jste momentálně přesvědčená, že je v naší potravě to nejškodlivější a čemu vy sama se vyhýbáte jako čert kříži?

Anna Strunecká: Mým životním povoláním je fyziologie, takže vím, co lidskému tělu pomáhá a co mu škodí. Je mi 72 let a jsem zcela zdravá. Je vidět, že si přece jenom umím jídlo vybírat.

Já radím, aby se lidi vyhýbali všem potravinám, které mají dlouhou trvanlivost. Aby se vyhýbali všemu umělému. Umělým sladidlům, umělým chutím, umělým vůním. Ty se dávají do potravin, aby například margarín nebo popcorn voněly jako máslo. I ta umělá vůně je nesmírně škodlivá záležitost.

V poslední době také velmi silně musíme varovat před fruktózou. To je ovocný sirup, každý si myslí, že je zdravá. Ale stává se dalším novým skrytým nepřítelem, kterého lidé neznají.

Martina: Existují na našem trhu a v našich spižírnách opravdu, ale opravdu škodlivé potraviny, anebo je to všechno jen věc míry a množství?

Anna Strunecká: Zlaté pravidlo je všeho s mírou. On toho lidský organismus vydrží hodně a jsme od přírody vybaveni mnoha ochrannými mechanismy, všelijakými pufračními mechanismy, takže lidské tělo se dokáže ubránit.

Dokáže odstranit, vyloučit to, co je škodlivé, ale když je toho moc, tak je toho příliš. A právě proto, že se tak změnila skladba potravin, že se tak změnil náš životní styl, tak to naše tělo je v podstatě přesycené. Jsou přetažené všechny obranné homeostatické mechanismy. Potom kolikrát stačí jen troška něčeho navíc. Jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

A my s mým kolegou, spoluautorem, toxikologem, profesorem Patočkou pořád zdůrazňujeme, že v současné době se uplatňuje takzvaný koktejlový efekt. To znamená těch látek, které na nás působí, je hodně.

V laboratoři se zkoumá, když se krysám dává celý život aspartam, co to s nimi udělá. Jenomže my k tomu aspartamu máme spoustu dalších a dalších věcí. Každý člověk jí jinak, a každý člověk je v jiném prostředí vystavený něčemu jinému, a má určité genetické dispozice, určité slabiny, určité problémy, že jeho ledviny třeba nefungují, jak by měly.

To znamená, že ve výsledku každý člověk je jedinec, na kterého může působit jedovatě něco, co druhému neuškodí. Co se týká aspartamu a umělých sladidel, tak tam vám umím vysvětlit krok po kroku, jak jsou nezdravé a proč. To prostě věda ví, a jestliže vím, jak to škodí na buněčné a molekulární úrovni, tak nemůžu nikoho přesvědčovat o tom, že mu to neškodí a že se toho nemusí bát.

U aspartamu tedy neplatí všeho s mírou, ten nepatří do domácnosti a do naší kuchyně vůbec.

Martina: Ale aspartam v našich potravinách je.

Anna Strunecká: Ano je. V Americe ho mají v 9000 druzích potravin a aspartam schválila Evropská agentura pro bezpečnost potravin jako bezpečné éčko.

Martina: Jak si to vysvětlujete, když vy sama říkáte, že dokážete krok po kroku na té buněčné i molekulární bázi vysvětlit, co to s naším organismem dělá?

Anna Strunecká: Podívejte, já pro to mám jediné vysvětlení. Umíte si představit, co by to udělalo se světovou ekonomikou? Kdyby se do 9000 druhů potravin zakázalo dávat aspartam? Toho se vyrábí miliony tun ročně. To je velmi obchodovaná komodita a v literatuře najdete stovky publikací, které dokazují, jak je aspartam škodlivý a zase najdete stovky a desítky publikací, které dokazují, že škodlivý není.

Věda přináší kontroverzní nálezy, taky záleží na tom, kdo tu studii platil. Třeba výrobci aspartamu mají studii, že aspartam neškodí ani fenylketonurikům. To jsou lidi, kteří neumějí metabolizovat fenylalanin. Aspartam se skládá ze dvou aminokyselin a fenylalanin je jedna z nich. Představte si, že někdo dal dohromady skupinu lidí, pro které je tahle ta látka vysloveně škodlivá a jedovatá. A že jim zřejmě zaplatil, aby byli ochotni 14 dní nebo měsíc tuhle tu látku do svého těla dostávat, a podali důkaz, že to přežijí a že jim to neškodí. To jsou absurdity, se kterými se dneska bohužel i v té vědě setkávám.

Proč aspartam způsobuje přejídání a následně obezitu, když by to mělo být naopak? Co přesně krok po kroku s naším organismem dělá? Co v těle dělá glutamát? Proč umírají vrcholoví sportovci na náhlou srdeční zástavu? Co konkrétně škodí v našem těle, když jíme margaríny? Co je elixírem života a jak je to s palmovým olejem a jeho vlivem na náš organismus? Přečtěte si celý rozhovor: