Kauza „opičí selfie“ konečně vyřešena

Organizace PETA (Lidé za etické zacházení se zvířaty ) vyvolala spor o autorská práva k opičímu autoportrétu. Jejich argumentace zněla: autorem snímku je ten, kdo zmáčkl spoušť, v tomto případě je to tedy sameček makaka chocholatého. Spor se skrz několikero soudů vedl několik let. Samotný snímek vznikl v roce 2011, když fotograf David Slater nachystal fotoaparát včetně automatického ostření a nastavení expozičních hodnot. Následně došlo k situaci, kdy opice na svůj vlastní odraz v čočce dělaly různé grimasy a jedna z nich, právě výše zmíněný samec Naruto, zmáčkl spoušť a tím nechtíc udělal sice náhodné, ale dokonalé selfie.

„Naruto ví, jak se používá fotoaparát, uvědomuje si souvislost mezi sebou a přístrojem. Změnil svůj výraz, aby zapózoval a zmáčkl spoušť,“ tvrdili zástupci PETA stojící jasně na straně zvířecí inteligence. Po několikaletých soudních procedurách nakonec padlo finální rozhodnutí: autorská práva patří Slaterovi, ale on musí čtvrtinu příjmu, které mu poplynou z autorství daného snímku, věnovat na charitativní účely.

Z fotografického hlediska jde o skutečně povedený snímek zachycující emoce, je ostrý ve správných místech a ani z hlediska kompozice či hloubky ostrosti mu není co vytknout. Slavný se ale stal právě díky soudnímu sporu. Slater sérii fotografií makaků chocholatých (Macaca nigra) vydal v knize Wildlife Personalities a Narutovo selfie se stalo úvodní fotografií celé publikace.

Zachraňte makaky

Makak chocholatý je Světovou unií ochrany přírody (IUCN) považován za kriticky ohrožený druh a v rámci ostrova Sulawesi jde o nejohroženějšího z primátů. Za posledních zhruba přibližně 40 let se populace snížila o více než 80 %. Důvodem je zejména ztráta stanovišť mimo jiné i kvůli těžbě zlata a dalších minerálů a rud a nelegální lov. Jedná se o fruktivorní (ovocožravý) druh, přičemž ovoce tvoří kolem 70 % jeho jídelníčku. Ten si doplňuje pojídáním listů, členovců a občas se vydá za potravou i do polí a sadů, což mu popularitu mezi zemědělci rozhodně nezvyšuje.

Žije obvykle ve skupinách po pěti až pětadvaceti zvířatech, výjimečně velké tlupy mají až 75 jedinců. Menší skupiny mají pouze jednoho dospělého samce, zatímco u větších skupin mohou být až čtyři dospělí samci. Poměr dospělých samic vůči samcům bývá obvykle 4 : 1. Mladí samečci opouštějí „domovskou“ tlupu, někdy si vytvářejí krátkodobé „puberťácké partičky“.

Komunikace opic se skládá z různých zvuků a gest; typický je dlouhý pohled z očí do očí vyjadřující jasnou hrozbu. Proto se nevyplatí něco podobného zkoušet, makakové upřený pohled mohou brát jako výhrůžku a výzvu k boji. Tento druh je promiskuitní, samice i samci nepohrdnou možností spářit se s více jedinci.

Makak chocholatý se stal díky jedinému snímku slavný. Nezbývá než doufat, že se jeho situace zlepší. Organizace PETA podle mnohých vyvolala soudní sporem o autorství snímku zcela zbytečnou pseudokauzu, ale vedlejším efektem bylo upozornění na zoufalou situaci těchto charismatických primátů.

Text: Topi Pigula