K čemu mají lidé bradu? Největší antropologická záhada vyřešena!

Všichni máme bradu, která nám tak nějak zbytečně trčí dole na tváři. Někteří mají bradu pevnou, o jiných se říká, že ji mají měkkou či nerozhodnou. Ale co kdybyste měli vysvětlit, k čemu je taková brada člověku dobrá? Našli byste odpověď? Nezdá se totiž, že by někdo používal bradu k něčemu užitečnému. A začne to být ještě podivnější, když si uvědomíte, že ze všech primátů – včetně našich vyhynulých příbuzných – máme bradu jen my. A zřejmě zatím nikdo neví proč, i když se během posledního století objevilo na toto téma několik teorií.

"Brady jsou opravdu podivné, a to přilákalo mou pozornost," říká James Pampush z Dukeovy univerzity v Severní Karolíně. "Nikdo nepřišel s dost dobrým nápadem, proč by lidé měli být jedinými živočichy, kteří mají bradu," dodal na vysvětlenou, proč se rozhodl tomuto výzkumnému tématu věnovat.

Co je brada?

Všichni sice máme vcelku dobrou představu o tom, co je vlastně brada, ale i tak je vhodné ji definovat. Jednoduše řečeno, naše brada je kostní výstupek objevující se pod přední hranou mandibuly – dolní čelisti. Žádné jiné zvíře bradu nemá, a například u šimpanzů a opic dolní čelist ustupuje rovnou dozadu. A dokonce ani naši nejbližší vyhynulí příbuzní neandertálci ji neměli.

Vlastně jeden ze způsobů, s jehož pomocí vědci anatomicky rozlišují mezi lebkou moderního člověka a neandrtálce, je zjištění, zda má bradu. "Je to hrozně zajímavé," uvedla Zaneta Thayerová z Coloradské univerzity, která se záhadou lidských brad rovněž zabývá. "Naznačuje to, že došlo k nějakému druhu posunu chování nebo stravování mezi neandertálcem a moderním člověkem, který způsobil zformování brady."

Tři teorie brady

I když se v podstatě nikdo neshodne na tom, proč brada existuje, vyprofilovaly se v průběhu doby tři hlavní teorie. První z nich uvádí, že nám brada pomáhá při žvýkání. Že člověk potřeboval kost navíc, která mu pomůže vypořádat se s tlakem a pnutím souvisejícím se žvýkáním. Ovšem proč by potom neměli bradu naši nejbližší příbuzní z říše lidoopů, kteří také musejí potravu žvýkat? A krom toho člověk oproti nim nemá se žvýkáním stravy zase takové potíže, protože si ji upravuje vařením.

Podle další teorie nám brada pomáhá mluvit – náš jazyk podle ní potřebuje posilu navíc od kosti umístěné pod čelistí. Koneckonců člověk je primátem s nejširším řečovým repertoárem. Problém v tomto případě vyvstává ze skutečnosti, že nepotřebujeme příliš mnoho síly k mluvení, a proto není zřejmé, proč bychom k tomu potřebovali kost navíc. A pokud bychom ji už potřebovali, nebylo by užitečnější, kdyby byla uvnitř čelisti, a ne někde dole jako její výběžek?

Třetí teorie má za to, že brada nemá žádnou konkrétní funkci, ale vytvarovala se prostřednictvím sexuální selekce. Že je pro nás tím, co pro orangutaního samečka velké lícní torby a pro losa rozložité paroží. To všechno jsou znaky, které vystupují do popředí, když se samička rozhoduje, s kým se spáří. A tyto znaky pak přenese do další generace, i když nemusejí být nezbytně přímo přínosné nebo užitečné. Ale i tady je jedna potíž. U všech savců má podobně selekcí vybrané vyvinuté znaky jen jedno pohlaví. Ale brady mají muži i ženy.

Opravdové vysvětlení?

Takže ani jedna ze tří hlavních teorií neobstojí bez pochybností. Ale existuje ještě další možné vysvětlení, proč a jak se brada dostala na tak prominentní místo na spodním okraji našeho obličeje. Může to jednoduše být to, čemu se říká "neadaptivní znak", který vzniká jako vedlejší produkt něčeho jiného, poznamenává BBC.

S touto myšlenkou přišli v roce 1979 biologové Stephen J. Gould a Richard Lewontin. Brada je podle nich "spandrel". To je označení, které dostal obloukový architektonický rys pod klenbami některých kostelů, jenž je často tak zdobný, že vypadá, jako by byl počátečním bodem designu budovy. Ve skutečnosti ale spandrely existují jen proto, aby podpíraly samotnou klenbu. Jinými slovy jsou tedy spandrely – jak biologické, tak architektonické – vedlejším produktem změny, která se děje někde jinde.

Onou "jinde probíhající změnou" mohlo být to, že se naše tvář zmenšovala, uvádí Nathan Holton z Iowské univerzity. Brada je podle něj pouze vedlejším produktem zmenšení lebky. Například naše mandibula je méně robustní než už vyhynulých hominidů. Jak naši předkové objevili oheň a začali ho používat k vaření pokrmů, přestali potřebovat tak silné čelisti ke žvýkání.

Praktická antropologie s Kůstkou, to může být i práce s Ötzim

Změnily se také další rysy – nemáme například tak výrazné nadočnicové oblouky a v lícní kosti máme dutý otvor nazývaný fossa canina. Tyto změny jsou také spojovány se zmenšením tváří, uvádí Holton. "Přítomnost brady je pravděpodobně také součástí tohoto trendu."

Jestli žádná ze tří hlavních teorií, proč mají lidé bradu, není neprůstřelná – a teorii spandrelu lze jen těžko prokázat – má vůbec smysl zabývat se hledáním odpovědi na tuto otázku? Rozhodně ano, odpovídají vědci. Studium brady pomáhá zjistit evoluční procesy, které z nás udělaly to, čím dnes jsme.

Krom toho je velmi vzácné najít rys, který je výlučně lidský. Mnoho znaků, které mají lidé, mají také zvířata – ovšem brada mezi nimi doslova i v přeneseném smyslu slova vyčnívá jako výsostně lidská.

ČTK