Jste inteligentní? Možná ano, jen možná nevíte v jakém typu inteligence

Ženy a čtení v mapách

„Ten kdo toho hodně ví, není chytrý, je jen chodící slovník. Chytrý je ten, kdo umí své znalosti vzájemně skloubit a dovodit nové, a často i nečekané souvislosti.“ Slova sice zazněla v předsálí psychologické poradny, ale ani ona zdaleka nevystihují celou šíři lidských schopností, které se vejdou do pojmu „inteligence“. Naopak, i v tomto případě jde jen o jednu složku. Podle zažitého klišé jedno pohlaví umí číst v mapách a druhé lépe naslouchat. Podle kontroverzní knihy Alana a Barbary Peasových jsou rozdíly v pohlavích snadno definovatelné a skutečně markantní. Jenže tak jednoduché to není. Slavných geografů a objevitelů je víc než slavných geografek a objevitelek, ale spíše než schopnost orientovat se v mapě tady hraje touha po slávě, dobývání, a dokonce i (zejména v minulosti) možnost příslušný obor vystudovat a sehnat peníze na expedici. Ruku na srdce – představte si, že máte nadaci. Komu byste raději přidělili grant na zámořskou objevitelskou cestu: týmu mužů nebo žen? Nehraje roli náš zažitý způsob uvažování? Nemáme příliš paní Kolumbusových (K. Kolumbus – Amerika), Shakeltonových (E. Shackelton – polární oblasti), Amundsenových (R. Amundsen – severní pól), Aldrinových (B. Aldrin – Měsíc), Polových (Marco Polo – cesta kolem světa).

Kdo je inteligentnější – matematik, nebo hudebník

Z výše napsaného by to mohlo vypadat, že ženy a mapy nejdou dohromady, jenže historická situace ženám objevitelkám prostě nepřála. Když americký psycholog a profesor Harvardské univerzity Howard Gardner v knize Frames of Mind rozdělil inteligenci na osm typů, vyvolal v psychologii malou revoluci, byť všem bylo jasné, že jeden všeobímající pojem „inteligence“ zkrátka nemůže pojmout složitý duševní svět člověka. Onen inteligenční kvocient měří „inteligenci“ jen ze zhruba 20 %.

8 inteligencí

Jaké že jsou ony Gardnerovy typy inteligence? Pojďme se na ně podívat jeden po druhém.

Jazykově-verbální inteligence určuje naši schopnost se vyjádřit. Umět pregnantně a pochopitelně formulovat myšlenku či popsat děj.

Logicko-matematická inteligence jasně říká, že umění pracovat s čísly není dané každému. Při práci s čísly je potřeba umění jisté abstrakce (představivost počítání z hlavy), ale zároveň je úzce navázaná na slova – číslo jako symbol se totiž vyjádří slovy. Ostatně výsledek matematického úkonu taky.

Inteligence zvukově-hudební je naopak velmi navázaná na představivost. I hluchý Bedřich Smetana dokázal „slyšet“ hudbu, respektive si ji dokázal představit. Tento typ inteligence musí umět vnímat rytmus a rozlišovat melodii.

Vizuálně-prostorová inteligence úzce souvisí s tou předchozí, jen místo tónů jde o vnímání prostoru, barev a tvarů. Proto ne každý dobrý hudebník je i dobrým malířem, byť v obou případech jde o „umělecké nadání“ či talent.

Tělesně-pohybová inteligence je dána například sportovcům. Cvičenky a cvičenci na bradlech (ale nejen oni) musí mít skvělou orientaci v prostoru a postřeh. Jakákoliv chyba je totiž velmi bolestivá. Důležitá je koordinace oka a končetin – což je vidět nejen v ping-pongu, ale třeba i v jemné chirurgii. Při operacích mozku řez vedle může znamenat nevratné poškození pacienta.

Vnitřní či jinak řečeno intrapersonální inteligence pomáhá lidem vyrovnat se sám se sebou. Stojí za vyrovnanou osobností a emočním životem. Může souviset s pocity sebedůvěry i sebepodceňování.

Poslední v našem výčtu podle Gardnera, ale rozhodně ne nejméně důležitá, je inteligence společenská (interpersonální) související s mírou introverze/extroverze a schopnosti sebeprezentace na veřejnosti. Existují lidé s obrovským množstvím znalostí, ale díky studu neschopných je předávat dál.

Každá lidská bytost je unikátní směsí všech typů inteligencí, a pokud si uvědomí, v které vyniká a může ji dál podpořit, má šanci uspět. Introvert může být nejen skvělým malířem, ale třeba i baletním tanečníkem.

Text: Topi Pigula