Jen konspirace? Jak dlouho vědí korporace, že cukr je jed?!

Martina Kociánová si v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 povídala s režisérkou, která toto téma, tedy co v našem organismu dělá cukr, připravovala a natáčela pět let. Osobní zkušenost ji přiměla začít se vážně zabývat lidským zdravím a především tím, jak ho ovlivňuje látka, která se tváří tak sněhobíle nevinně, rafinovaný cukr. V průběhu natáčení zjistila možná víc informací, zajímavostí a také velkých politických a společenských souvislostí, než si původně sama přála.

Martina: Dostala jste se k tématu cukru skutečně až skrze svoji vlastní nemoc, těhotenskou cukrovku, anebo vás toto téma jako člověka, jako dokumentaristku, zajímalo už dříve?

Andrea Culková: Důvodem, proč jsem se tím tématem začala zabývat, byla opravdu těhotenská cukrovka, která mi byla diagnostikovaná, když jsem čekala třetí dítě. Nikdy předtím by mě nenapadlo, že se cukru budu věnovat víc než 5 let a jaké souvislosti na té dlouhé úmorné cestě objevím.

Musela jsem ze dne na den přestat konzumovat rafinovaný cukr. A překvapilo mě, jak je to obtížné, protože ten cukr je opravdu ve všem a všude. A protože jsem zvědavá, tak jsem začala pomalu pátrat, jak je to možné. Jak je možné, že dneska je cukr ve věcech, kde bychom ho vůbec nečekali.

Martina: Vy říkáte, že téma jídla je větší tabu než téma sexu. Ale člověk, když se podívá do médií, tak má pocit, že se poměrně hodně věnujeme sexu i jídlu. Vy máte pocit, že těch zaručených rad a výživových specialistů je skutečně málo?

Andrea Culková: Ono nejde o to, kolik máme výživových specialistů a kolik rad, ale jde o to, co opravdu jíme. Protože my můžeme teoretizovat, rádi se díváme na cooking show, kupujeme si kuchařky, ale poctivě si sám sobě přiznat, co jsme od rána snědli a kolik času ve své kuchyni opravdu trávíme, to dokáže jen málokdo.

Martina: Když byste se podívala zpátky a měla říct, co považujete za nejzásadnější, co jste se za těch 5 let o cukru dozvěděla?

Andrea Culková: Já jsem svoji závislost na cukru vyměnila za závislost najít o něm všechny informace. A jak to byla dlouhá cesta, tak nejdřív jsem se věnovala opravdu tomu, co cukr způsobuje našemu zdraví. Zajímala mě historie, jak spotřeba rostla a pak také to, jak cukr ovlivňuje naši politiku. A to mě, musím říct, šokovalo možná ze všeho nejvíc.

Martina: Já bych začala možná tím zdravím. To je ta nebližší košile každého z nás. Vy popisujete situaci ohledně konzumace cukru a jeho působení na naše zdraví jako hodně vážnou. Vidíte v cukru velkou hrozbu. Řekněte mi, copak vědci, odborníci nevědí, že cukr je škodlivý?

Andrea Culková: Vědí to už dávno. Vědí to od 70. let. To je také část toho našeho filmu, kdy ukazujeme, co se tenkrát stalo. I dnes se o tématu cukru začalo hodně mluvit, a to je dobře.

Podobná situace byla právě v těch 70. letech v Americe, ve Velké Británii a i v jiných zemích. Vyšla tehdy knížka Sugar Blues. Byl to jeden z těch spouštěčů, že se o tom tématu začalo diskutovat a nejenom na té odborné rovině. Už tehdy lékaři a vědci říkali: Pozor, musíme něco začít dělat nebo epidemie například diabetu bude neřízeně růst.

To se ovšem nelíbilo producentům cukru, a proto se stalo to, co my v dokumentu popisujeme. Já jsem měla štěstí a mohla jsem spolupracovat s investigativním novinářem Gary Taubesem, který víc jak 4 roky studoval veškeré materiály. Všechno to teď může znít jako konspirační teorie, ale když člověk vidí, jak to tehdy v těch 70. letech probíhalo krok za krokem, tak zjišťuje, že ty konspirační teorie občas žijeme.

Po vydání knihy Sugar Blues začala poprvé v dějinách konzumace cukru klesat. Tuto knihu mimochodem podpořil třeba John Lennon, který byl velkým zastáncem sugar-free života.

Tehdy ale potravinářský průmysl přišel s geniálním nápadem, a to využít ke své propagaci vědce. Málo se ví, ale katedru výživy na Harvardu od začátku v podstatě podporoval a dokonce i založil potravinářský průmysl. Vedoucí katedry výživy cítil zodpovědnost ke svým milodárcům a ti ho oslovili, jestli by nezpracoval rozsáhlou studii, která se jmenuje „Cukr ve výživě člověka“. A tak vzniklo dílo tisíce stran, které popisuje výhody konzumace cukru na zdraví člověka.

Samozřejmě bylo to dílo na zakázku, byl to PR materiál. Proč vznikl? Protože v té době FDA, to znamená organizace, která schvaluje a vyjadřuje se k tomu, jaká látka je, nebo není škodlivá, probírala právě cukr. A byla velká naděje, že cukr označí za nebezpečný.

Dneska by svět vypadal úplně jinak, kdyby se to tehdy té Americe povedlo. A ta šance, že se to povede, byla velmi vysoká. Proto investovali velké peníze, aby vznikla tato studie.

Podařil se jim velký kousek. Tento materiál je velmi důležitým podkladem k posuzování toho, jestli je cukr vhodný, nebo není. Výsledky poslali všem lékařům, odborníkům na výživu a tak dále, a tato studie se také stala podkladem pro studium budoucích lékařů a výživářů.

Takže jim se podařilo obrátit veřejné mínění o 180 stupňů. PR agentura, která s tím přišla, za to dostala PR Oscara. V Chicagu si odnesli za neuvěřitelně úspěšný kousek Oscara za ideální čin.

Ředitel Světové zdravotnické organizace pro Evropu v dokumentu potvrdil, že o ničivé škodlivosti cukru odborníci vědí. Proč se tedy nic nemění? Jaké konkrétní nemoci způsobuje (nad)užívání cukru? Co se stane, když na týden vysadíte cukr? Co je u cukru bod rozkoše? A jak se postupem času vyvíjí? Přečtěte si celý rozhovor: