Jeden je neškodný, druhý smrtící: rozeznáte od sebe korálovce a korálovku?

Podobné jméno i podobné vzezření, a dokonce i podobná adresa trvalého bydliště. Dvě skupiny hadů, které jsou navzájem zaměnitelné. Jenže jejich záměna může být posledním omylem v životě. Jeden z nich je totiž smrtelně jedovatý.

Mimikry jsou známým způsobem, jak se stát nenápadným, splynout s okolím, zkrátka zmizet predátorům z očí. Ovšem to jen jedno z evolučního pojetí mimikry. Jiné zase naopak jasně varují: pozor jsem jedovatý, nevyplatí se na mě sahat. Výrazné černožluté či černočervené vzorování nebo velmi nápadné vzory v různých kombinacích známe jak od našich vos a sršňů, tak i od prudce jedovatých jihoamerických žab pralesniček, z nichž indiáni dělají svůj proslulý jed kurare. Podobným výrazným pruhováním upozorňují na svou toxicitu i korálovci. Čeleď korálovcovitých (Elapidea) v sobě zahrnuje i hady s takovými jmény, jako je kobra, mamba nebo smrtonoš. Na jihu USA žijí pestře zbarvení jedovatí korálovci rodu Micruroides, jakým je například korálovec arizonský. A tady nastupují na scénu takzvané Batesovy mimikry. Využívají je neškodné druhy živočichů, které evoluce vybavila podobným zbarvením, jako mají prudce jedovaté druhy. Neškodné korálovky (Lampropeltis) obývají spolu s jedovatými korálovci jižní část USA a severní Mexiko. Šance na omyl se navíc zvyšuje i velmi podobnými českými jmény: korálovci a korálovky. Přesto existuje poměrně snadný recept, jak je od sebe vzájemně odlišit.

Korálovka, foto: AllKorálovec arizonský, foto: All

Základem je pořadí zbarvení jednotlivých pruhů. V případě jedovatých korálovců se červená dotýká žluté (či u některých druhů bílé). Jako u semaforu. Žlutá před tím, než naskočí červená, zbrzdí provoz, a pak už následuje nebezpečí. Jenže když se tyto dvě barvy nedotýkají – nejčastěji je mezi nimi černá, je to OK a nebezpečí nehrozí. Možná k rychlejšímu zapamatování pomůže jednoduchá dětská říkanka.

Žlutá vedle červené –

rychle prchni, ne že ne!

Dělí-li je černý pruh –

jde o neškodný druh.

Rádio Junior učí děti ještě jednu mnemotechnickou pomůcku: „Asi víte, že naše užovka je neškodná na rozdíl od užovkovce, který je jedovatý, ale u nás naštěstí nežije. Takže: užovKA a korálovKA – jsou neškodné, užovkoVEC a koráloVEC – jsou jedovatí, a je známá VĚC, že na ně sahá jenom pitoMEC. Promiňte mi ten výraz.“ A co když tam žádná červená není, jako v případě korálovky kalifornské (Lampropeltis celiforniae)? Když není, tak není ani nebezpečí.

Jak moc nebezpečné může být špatné určení? „Neurotoxické účinky hadího jedu korálovců se projevují svalovou slabostí, obtížemi při mluvení, polykání, zhoršenou schopností dýchat, neschopností pohybu očních víček (ptóza), rozmazaným viděním (diplopii), záškuby jazyka. Díky zhoršené plicní ventilaci dochází ke sníženému nasycení krevního oběhu kyslíkem, může dojít k ochrnutí plic a zástavě dechu. Pacient může být týdny odkázán na ventilační podporu s následným zápalem plic, tracheostomii a selhání tělních orgánů. Následně může být pacient dlouhodobě rehabilitován zejména kvůli neuromuskulárnímu poškození. Profylaktické podání protijedu doporučované toxikologickými středisky se ukázalo být při prevenci výše uvedených příznaků účinné. Kazuistiky pacientů, u kterých byl protijed podán pozdě, ukazují, že příznaky mohou vést až k ochrnutí po dobu 12–18 hodin.“

Jestli není lepší se před výletem do jižních oblastí USA naučit dětskou říkanku a pochopit její smysl. A nebo ještě lépe, vůbec na žádné hady nesahat.

Topi Pigula

Příroda

OBRAZEM: Co všechno spolknou hadi