Je 21.století dobou psychopatů? Odpovídá český psychopatolog!

Taky často kroutíte hlavou nad tím, co všechno se kolem nás děje? Kolik násilí, agrese a podivných mezilidských vztahů? V jaké psychické kondici se nachází celá společnost?

Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byl psychopatolog Andrej Drbohlav, který se dlouhodobě věnuje vývoji patologie chování a osobnosti u dětí a dospělých a je autorem knihy Psychologie masových vrahů.

Martina: Jak byste jako psychopatolog charakterizoval dnešní dobu?

Andrej Drbohlav: Dnešní doba a dnešní lidé v geografickém a geopolitickém regionu, ve kterém my žijeme, se láme na dvou zásadních problémech, které také označují minulé a současné století.

Zatímco to předešlé bylo označováno za století deprese, to současné je označováno velmi často za století narcismu. Řekl bych, že to jsou přesně dva mezní póly, se kterými se celá řada lidí dnes pere, kterým se snaží přizpůsobit, kterým se snaží vzdorovat.

A bohužel mnohdy ne s úspěchem, protože víme, že četnost těch, kteří propadají depresi a léčí se medikamentózně, vzrůstá. Je vidět, že cesty, jak vzdorovat současným démonům, nejsou tak úplně správné.

Martina: Když se na to člověk podívá z osobního, sobeckého hlediska, tak by se mohlo zdát, že jsme si trošku polepšili. Protože ta deprese se jeví být sžíravá, destruktivní, ničící. Zatímco kolem sebe známe mnoho lidí, kterým se s narcismem žije velmi hezky.

Andrej Drbohlav: A tito lidé nepociťují potřebu se léčit. Působí na nás značně suverénně a jsou to trhači, rváči, vidíme je v politice, vidíme je ve vysokém managementu, jsou to nesmírně charismatičtí, rétoricky vybavení jedinci, jsou to vůdcové. Ve skutečnosti za tou velmi silnou a dobře vypadající skořápkou je často poměrně křehký a velmi, velmi depresivní člověk.

Jeho vnější narcismus je jenom obranným mechanismem před určitou nenávistí k sobě samotnému. To je velký paradox. Mnozí z nich se ve skutečnosti vnitřně nemají rádi. Bojují s tím, zdali vůbec na světě zůstat. Není tak úplně neobvyklé, že mnozí z nich se v určitých krizových obdobích života pokusí vzít život. Ta suverenita jim pomáhá být méně zranitelní před ostatními a před okolím.

Martina: Já jsem k tomu směřovala proto, že jsem si říkala, zdali naše dnešní společnost, tak jak je nastavená, vlastně po nás nevyžaduje, abychom si osvojovali tady tyto, řekněme drobné úchylky, protože jinak v ní neobstojíme. Je to dobrý postřeh, anebo je to jenom podivný pocit?

Andrej Drbohlav: Řekl bych, že to je poměrně dobrý postřeh. Všimněte si, že vzniká čím dál tím víc různých poradců na kdeco. Dnes už si můžete nechat poradit opravdu s čímkoliv a to je jeden z faktorů, který upírá jednotlivci jeho vlastní schopnost analýzy a syntézy, kritického myšlení, vzdorování, pochybovačnosti a zdravého selského rozumu.

Tím, že se dnes musíte o všem s někým poradit, tak to opravdu téměř vylučuje nějakou kritickou individuální schopnost obhájit si své vlastní názory. Jít na trh se svou hierarchií hodnot, bojovat za své cíle. Ta unifikace a jednotný postoj člověka otupuje morálně i intelektuálně.

Stojí za ním velká manipulace, která je naprosto příznačným prvkem dnešní doby. A souvisí velmi zásadně se strachem. Celá řada jevů, které dnes vidíme ve společnosti, a právě proto je to století narcismu, je položena tak, že člověk musí za každých okolností obstát. Za každých okolností musí být úžasný, jedinečný a nesmí selhat. To s sebou přináší mnohá velká očekávání, a kde jsou velká očekávání, tak bývají velká zklamání.

K čemu vede strach a obava z neúspěchu? Proč na sebe neumíme brát zodpovědnost za svá rozhodnutí? Čeho se nejvíc bojí učitelé ve školách? Proč jsou rodiče směrem ke škole agresivnější než dřív? Co s naší psychikou udělal 17. listopad 1989? Jak se postavit k šikaně? Jak se bránit infekčnímu fenoménu – tedy zlu? Přečtěte si celý rozhovor: