Jak se stát alfa samcem? Odpověď je v mozku

Kdo z nás, pánové, by nechtěl být alfa samcem? Alespoň je nám odevšad podsouváno, že takoví muži jsou úspěšnější v partnerských vztazích, kariéře i řešení každodenních situací. V odborných kruzích se mluví o sociální či společenské dominanci. Lidé i zvířata jsou totiž společensky hierarchizováni do rozličných žebříčků, které následně členové společnosti respektují – je to totiž v jejich zájmu. Když víte, že váš soupeř je silnější, tak se s ním do křížku jen tak pouštět nebudete, že? Teď máme trochu větší přehled v tom, jak tyto jevy vlastně fungují.

Alfa samec mezi zvířaty

Fenomén, pozorovatelný napříč zvířecí říší, se nazývá efekt vítěze. Přijde nám logické, že pokud budeme v nějaké disciplíně často vyhrávat, naroste nám sebevědomí a i v budoucích soubojích si budeme věřit více. To je přece prosté! Jenže tentýž fenomén lze sledovat i u zvířat, s nimiž pojmy jako „sebevědomí“ či „sebedůvěra“ obvykle nespojujeme – kupříkladu hadů, ptáků či ryb. Ve zvířecím světě máme jiný termín, nejčastěji překládaný jako potenciál přístupu ke zdrojům (resource holding potential). Ten v zásadě znamená, nakolik je zvíře ochotné pustit se do souboje se soupeřem; podle zhodnocení sebe i potenciálního soupeře se rozhodne, zdali do souboje vstoupí, či nikoli. K určení potenciálu přístupu ke zdrojům je zásadní minulá zkušenost a hormonální změny, které jsou s předchozími vítězstvími či porážkami spojeny. Zvířata tak na určité úrovni prokazují jakési sebeuvědomění, jež následně ovlivňuje jejich agresivitu.

Efekt vítěze a propojení s mozkem

Tucet vědců z několika čínských univerzit se pokusilo otázku společenské dominance zodpovědět pomocí stimulace nervových okruhů. Laboratorní myši byly vystaveny situacím, kdy proti sobě měli bojovat dva jedinci, zatímco vědci sledovali jejich chování – aktivní útok, obranu, ústup či vyčkávání. Cílem jejich zájmu byla oblast mozku zvaná dorzomediální prefrontální kortex, už v minulosti spojovaná s dlouhodobou sociální dominancí. Dosud se však nevědělo, jak přesně její procesy fungují. Čínští vědci poznání posunuli zase o něco dál.

Když pomocí chemikálií utlumili funkce této části mozku, myši se staly pasivnějšími, spíše se bránily a rozhodně potyčky nevyhledávaly. To vše během několika hodin od podání látky a samozřejmě se jednalo o jedince, jejichž pozice ve skupině už byla ustálená; nehrozilo tedy zkreslení vinou nejednoznačného postavení mezi ostatními myšmi. Asi vás nepřekvapí, že efekt fungoval i opačně, tedy při podání látky podporující činnost tohoto centra došlo k větší agresivitě i následné úspěšnosti myší v soubojích. Nejzajímavější na celém výzkumu je pak to, že i po vyprchání látky se myším dařilo vydobytý status nadále udržovat – jakmile tedy myš pod vlivem drogy vyhrála vícero soubojů, začala se vnímat jako silnější a následně vyhrávala souboje i bez jakéhokoli umělého zásahu.

Takže co z toho plyne pro nás? Výhrami i prohrami se nejen učíme, zároveň v nás také dochází k vytváření představ o tom, jak velkou šanci máme uspět i v budoucnu. A to je často důležitější nežli samotné schopnosti. Takže, pánové, alfa samcem může být vlastně každý – každý, kdo dokáže sám sebe přesvědčit, že na to má!

Text: MS