Internetový zákon podle Hitlera? Občas mu podlehneme všichni

Pokud jste na internetu a především v diskuzních sekcích zpravodajských webů či sociálních sítí jako doma, nejspíše už tušíte, o čem se budeme bavit. Rejdiště názorů totiž leckdy připomíná opravdu to nejhorší, na co ve společnosti můžeme narazit – od útočné argumentace přes ohánění se velmi pochybnými zdroji až po zcela nepokrytě nenávistné urážky. I v tomto nepřehledném sektoru se však najdou koncepty, jež se vzdáleně blíží vědeckým teoriím; ale co je důležitější, dokážou jev velmi výstižně popsat.

Neměnná pravidla internetu

Přesně to platí o ironické průpovídce amerického právníka a spisovatele Mika Godwina, který už na počátku 90. let v dřevních dobách internetu (respektive jeho předchůdce Usenetu) dokázal vystihnout způsob komunikace prostřednictvím online platforem. Prvotní podoba takzvaného Godwinova zákonu (či též Godwinova pravidla hitlerovských analogií) zní: „S prodlužující se online debatou se pravděpodobnost užití příměru k Hitlerovi či nacismu blíží jedné.“

Co to přesně znamená? V zásadě tím chtěl autor (zjevně velmi erudovaný, co se týče lidské podstaty) říci, že pokud se libovolná diskuze na internetu bude vést dostatečně dlouho, je v podstatě stoprocentní, že někdo dříve či později zmíní příměr k Adolfu Hitlerovi či alespoň nacistickým praktikám obecně. Je fascinující, že Godwin tento trend vytušil už před téměř třiceti lety, přitom se stále jedná o velmi platné internetové pravidlo – ostatně, stačí zabrousit do první diskuze, na kterou narazíte, a přesvědčíte se na vlastní oči.

Hitler nikdy nespí

V roce 2012 to Godwinův zákon dotáhl dokonce až do oxfordského slovníku, což ukazuje jeho významnost a mezinárodní platnost. Sám Mike Godwin se k němu příležitostně vyjadřuje, především jako autorita na to, kdy je užití nacistických příměrů adekvátní, a kdy nikoli – takto komentoval třeba politiku Donalda Trumpa či nedávno zvoleného brazilského prezidenta Jaira Bolsonara.

Ovšem pozor, v některých případech jsou zmínky o Hitlerovi samozřejmě na místě – těžko ho nezmínit v textu (a následné k diskuzi) týkajícím se druhé světové války, vývoje německé politiky či prostě historie 20. století obecně; jako argumentační faul a zářný příklad Godwinova zákona však poslouží ty debaty, jež jsou původně o něčem úplně jiném, leč zapálený diskutér neopomine možnost někoho k nechvalně známého vůdci třetí říše přirovnat. To je koneckonců známé i jako argumentační faul označovaný „argument ad Hitlerum“ nebo „reductio ad Hitlerum“.

Často se k němu uchylují i politici, snažící se vytvořit jinak absurdní paralelu mezi nějakým s pro ně nežádoucím názorem a zřejmě nejnenáviděnější postavou dějin – což leckdy funguje, neboť se jedná o útok na emoce a až racionální posouzení takového příspěvku ukazuje, že jeho předkladatel ve skutečnosti žádným opodstatněným argumentem nedisponuje.

Takže rada na závěr – buďte na podobné příměry obezřetní, protože obvykle se s vámi snaží druhá strana (s)prostě manipulovat. A sami se k nim raději neuchylujte, neboť před vzdělaným diskutérem se v tu chvíli zdiskreditujete.

Text: MS