Greta Thunberg a Aspergerův syndrom: dokážeme vidět do hlavy kontroverzní aktivistky?

Kontrovezní Greta Thunberg

Emoce kolem mladé švédské aktivistky Grety Thunberg stále neutichají. V našem článku z minulého týdne jsme se pokoušeli zjistit, proč vyvolává tolik kontroverze, a mezitím se objevilo další rozporuplné vyjádření. Tentokrát od předsedy Asociace dětské a dorostové psychiatrie ČR, MUDr. Jaroslava Matýse, který naznačoval, že Thunberg pouze opakuje naučené fráze (pravděpodobně vlivem rodičů, kteří se chtějí zviditelnit) a že její přiznání k Aspergerovu syndromu lze považovat za duševní poruchu znevažující většinu toho, co aktivistka říká a dělá. Od těchto výroků se velká část odborné obce okamžitě distancovala, a tak stojí za připomenutí, co vlastně poruchy autistického spektra, kam patří i Aspergerův syndrom, jsou – a co naopak ne.

Aspergerův syndrom není duševní nemoc

Národní ústav pro autismus (NAUTIS) ve svých výhradách vůči Matýsovým výrokům zdůraznil, že Aspergerův syndrom je vhodnější chápat spíše jako handicap nežli duševní nemoc. Lidé s Aspergerovým syndromem nemívají narušené názory a vidění světa na podobné úrovni jako třeba pacienti s psychózami (schizofrenie, bipolární porucha), je tudíž zcela nesprávné k nim takto přistupovat. Podobně i profesor Pavel Mohr, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP, Matýsovy výroky označil za stigmatizující.

Aspergerův syndrom totiž neovlivňuje inteligenci, některé její složky leckdy naopak dosahují nadprůměrné úrovně. Standardní je rovněž hluboké ponoření do specifické oblasti zájmu, v případě Grety jí může být právě téma klimatických změn. Lidé s Aspergerovým syndromem bývají schopni si v rámci dané oblasti zjistit a zapamatovat obrovské množství dat a čistě z hlediska erudovanosti se pak mohou stávat i specializovanými odborníky.

Mýty kolem Aspergera

Největší problémy však mají v sociální sféře. Mají totiž omezené možnosti porozumění myšlenkám a pocitům druhých lidí. Této schopnosti se odborně říká „teorie mysli“ a u většiny lidí se běžně vyvíjí v dětství, kdy se děti předškolního věku učí odhadovat záměry svého okolí z různých signálů. Právě tato schopnost je u Aspergerova syndromu opožděná či nevyvinutá, což navenek může působit jako nedostatek empatie; pravda je však složitější.

Obdobné bouře vyvolalo Matýsovo tvrzení, že autisté nerozeznají dobro a zlo, nechápou pojem spravedlnosti a neprožívají skutečné emoce; po takovém hodnocení se nelze divit, že výrazný projev Grety Thunberg na kongresu OSN řada lidí považovala za zmanipulovaný a falešný. Opak je však pravdou, a jakkoli se to většině z nás může zdát podivné, mladá aktivistka nejspíše dávala najevo opravdové emoce – matoucí pouze v tom, že s nimi na rozdíl od majority společnosti nedokáže pracovat. Součástí diagnózy totiž bývá nepřiměřená obličejová mimika a zvláštní gestikulace, plynoucí z obtížnějšího zapojení do společnosti.

Poselství Grety Thunberg

A samozřejmě, závěrem je nutno dodat ještě zlaté pravidlo psychiatrie, které v poslední době bývá porušováno až příliš často – nikdo by si neměl dovolit diagnostikovat a domýšlet osobnostní charakteristiky libovolného člověka na dálku, bez zkušenosti s osobním kontaktem. Takto totiž dochází jen k potvrzování stereotypů a naplňování předem nastavených škatulek.

Všechny tyto disputace o Gretině duševním světě však jen absurdně odvádějí pozornost od toho, co je skutečně důležité – a to obsah jejího poselství. Otázky, zdali má šestnáctiletá dívka vystupovat na celosvětových kongresech či nakolik do jejího aktivismu zasahují psychologická specifika, by nakonec měly být jen marginální oproti tomu, co se skutečně snaží říct; a nakolik je někdo takový zjevně potřeba.