Flynnův efekt: Opravdu jsme stále chytřejší?

Když byl počátkem 20. století představen koncept inteligenčního kvocientu, brzy se z něj stal hit přesahující pole psychologie. Objevil se totiž nástroj, kterým se obyčejní lidé mohli jednoduše měřit a srovnávat v tak neustále omílaném tématu, jakým je inteligence. Nějakou formu inteligenčního testu už dělala většina z nás (přestože většina online testů je samozřejmě velmi pochybná) a na magickou zkratku IQ jsme bezpočetněkrát narazili. Je ovšem možné, že IQ se během života mění, a to ne jen na úrovni jedince, nýbrž celé společnosti.

Inteligence opravdu roste?

Novozélandský výzkumník James Robert Flynn se už řadu dekád zabývá proměnou inteligence ve společnosti. V 80. letech přišel se zajímavým konceptem, když zkoumal výsledky inteligenčních testů v Nizozemsku od 50. do 80. let. Objevil nárůst IQ skóru o 0,3 body ročně, to jsou celé tři body za dekádu. Na těchto základech Flynn usoudil, že lidstvo je stále inteligentnější a touto proklamací se proslavil mezi vědeckou obcí i senzacechtivou veřejností. Sehnal a analyzoval data i ze spousty dalších vyspělých zemí napříč 20. stoletím a výsledky jeho domněnku potvrdily.

Čím by to mohlo být způsobeno? Jednou možností je, že se inteligence skutečně zvyšuje – vlivem kvalitnějšího vzdělávání, vhodnější výživy dětí (a tím pádem dokonalejšího vývoje mozku) či společností, nabízející čím dál více intelektuálních stimulů. A samozřejmě je také možné, že se postupem času mění způsoby měření IQ – diagnostické metody jsou přesnější a jimi vytvořené normy se stále posouvají; nemluvě o tom, že vlivem internetu jsme se spoustou amatérských testů inteligence obeznámeni, což nás lépe připraví na skutečné diagnostické pomůcky.

Flynnův efekt neplatí

Jenže postupem let, jak vědci ohledně Flynnova efektu spekulovali, se ukázal ještě zajímavější základ tohoto fenoménu: totiž že neexistuje. Tato teorie měla samozřejmě od počátku řadu kritiků, kteří skepticky poukazovali na to, že se nejspíše jedná jen o statistickou chybu.

Norští vědci v minulém roce totiž přišli s výzkumem, v němž sledovali kohorty narozené od 60. do 90. let minulého století. Dílčí rozdíly v inteligenčních skórech se sice objevily, byly však lehce vysvětlitelné prostřednictvím odchylek v rodině, a tak z hlediska společnosti se o žádný dramatický posun nejednalo.

Ukazuje se tedy především síla statistiky, odvislá na vstupních datech. Pokud srovnáme některé specifické roky (například data z roku 2007 a 2017), získáme opravdu statisticky signifikantní nárůst v inteligenčních skóre, avšak v jiných letech to neplatí. Nemalé množství odborníků se naopak přiklání k mnohem pesimističtější a v jádru až částečně rasistické teorii britského psychologa Richarda Lynna, jenž předpokládá, že lidstvo naopak hloupne; čím vyšší prý má člověk inteligenci, tím méně má dětí, tudíž se průměrné IQ ve společnosti spíše snižuje. Ať se již přikloníme k jakémukoli konceptu, je potřeba mít na paměti, že za všemi těmito výstupy se může ukrývat leckdy pochybná a nejasná statistika.

Text: MS