Evropa bez zbraní? Bezpečnostní analytik Jaroslav Štefec o tom, co chystá EU

Můžete si opatřit pancéřové dveře, pepřový sprej, ale je i stále více těch, kdo si pořizují zbraň. Je to dobrý nápad? Pomůže nám to?

A měli by mít právo nosit zbraň všichni normální lidé, anebo by se o naši bezpečnost měl za všech okolností postarat jen stát, jak se domnívají někteří evropští politici?

Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 byl Jaroslav Štefec, zbrojní a bezpečnostní analytik, ale také bývalý vysokoškolský učitel a analytik Ústavu strategických studií.

Martina: Evropští politici by velmi rádi zpřísnili pravidla na držení zbraní. A to až tak, že zbrojní pas by byl nutný třeba i na paintballové pušky nebo hračky. Je to cesta, tedy cesta kupředu?

Jaroslav Štefec: Podle mého názoru to určitě cesta je, ale spíše do pekel. Přitom vlastnictví zbraně pro lidi, kteří jsou svéprávní a svobodní, je naprosto přirozenou součástí demokracie. Domnívám se, že je to jeden z klíčových projevů demokracie.

Martina: Brusel to prezentoval jako reakci na teroristické útoky v Paříži. Co by pro občany znamenalo omezení držení legálních zbraní?

Jaroslav Štefec: Pokud bude zákon přijat, tak dopady budou v současné době těžko odhadnutelné. Ale v žádném případě k ničemu dobrému nepovedou. Protože lidé, kteří budou „potřebovat“ zbraně k páchání trestné činnosti, si je seženou stejně.

Uvědomte si, že se dnes v Evropě pohybují bez jakékoli kontroly miliony zbraní. A nejsou to jen zbraně krátké, ale i dlouhé, automatické, samopaly, kalašnikovy, M16ky, starší americké i ruské zbraně, potažmo sovětské. A dokonce i protiletadlové a protitankové zbraně.

Martina: Když se tedy v Evropě celý tento arzenál pohybuje nekontrolovaně, kde se bere ta touha odzbrojit bezúhonné občany?

Jaroslav Štefec: Existují podle mého názoru dvě vysvětlení. První vysvětlení souzní s těmi konspirativními teoriemi, které říkají, že je potřeba stávající populaci Evropy odzbrojit, aby byla přístupnější tomu, co se bude dít kolem nás. Bude přístupnější k ovládání státem. Aby poslouchala to, co se bude nařizovat.

Druhá teorie je taková, že lidé, kteří toto navrhují, jsou tak odtrženi od reality, že si vůbec neuvědomují, co se vlastně v Evropě děje. Oni si neuvědomují ani podstatu demokracie a neuvědomují si, že lidé jsou svéprávní. A že nemusí a vlastně ani nemohou být řízeni do všech detailů svého života.

Co je to zbraň? Zbraň může být i auto, zbraň může být nůž, baseballová pálka, mačeta, cokoliv. Já si dost dobře nedovedu představit, že by například bylo zakázáno držení nožů v domácnosti, které budou mít delší ostří než třeba 10 centimetrů pro krájení chleba.

Martina: Některé evropské státy mají třeba nošení nožů s dlouhou čepelí zakázáno. Je to bráno jako zbraň. V Norsku, Švédsku, Nizozemí, Belgii, Dánsku, Řecku, Irsku jsou dokonce zakázány i obranné spreje.

Jaroslav Štefec: Tyto zákony a restrikce vznikaly za situace, kdy bezpečnostní situace v těchto zemích byla naprosto odlišná od toho, co se děje dneska. O Švédsku se hovořilo jako o nejbezpečnějším státu v Evropě. Říkalo se, že když necháte ležet foťák na mostě a vrátíte se tam za 2 hodiny, tak ho najdete tak, jak jste ho odložili.

A říkalo se také, že dvě třetiny Švédů nezamykají dveře od domu. Zkuste se tam podívat a zeptat se dneska. Problém je v tom, že lidé, kteří skutečně tyto zákony kdysi tvořili, vycházeli z toho, že občané těchto zemí poslouchají zákony a jsou připraveni spolupracovat s policií.

Občané předali státu své kompetence a policie skutečně občany hájila. Vytvářela prostředí, které je preventivní a které dokáže občanům nahradit držení těchto prostředků.

Evropská unie se snaží to, co fungovalo v těchto starých evropských státech, rozšířit do celé Evropy. Ale situace je úplně jiná.

Martina: Ke které z teorií o zákazu držení zbraní se přikláníte vy? Nevědí politici, která bije, nebo chtějí lidi odzbrojit záměrně, aby je mohli lépe ovládat?

Jaroslav Štefec: Přiznám se, že na základně zkušeností a informací, které mám k dispozici, inklinuju spíše ke spikleneckým teoriím. Ono je to dané tím, že když potřebujete řídit velké skupiny lidí, v žádném případě nepotřebujete, aby byli schopni samostatně jednat, aby byli schopni samostatně se stavět proti rozhodování úzké skupiny lidí.

Stát vedou úzké skupiny lidí, které jsou určitým způsobem dostáváni do funkcí, jsou určitým způsobem financováni. A tak samozřejmě nemají zájem na tom, aby jim do toho občanská společnost příliš mluvila, přestože se o občanské společnosti stále hovoří.

Proč jsou zbraně pro demokracii tak důležité? Co se stalo v kolébce demokracie Velké Británii, že je tam držení zbraní zakázané? Platí, že čím více legálních zbraní, tím větší je kriminalita? Nebo je to naopak? Proč chce mít stát neozbrojené občany? Přečtete si celý rozhovor: