Dá se žít bez bolesti? Ano, pokud máte genetickou odchylku a v těle dvojnásobné množství kanabinoidů

71 bezbolestných let

"Neví, co je bolest, neví, co je strach, neví vůbec nic." Vzpomínáte na satirickou komedii Johnny English parodující Jamese Bonda? V případě Jo Cameron, která je stejně jako Bond ze Skotska, by platilo jen ono první: neví, co je bolest. Žena oslavila jednasedmdesáté narozeniny a její život se odvíjel bez bolesti. Ne že by se nikdy o nic neuhodila či nezranila, ale díky vzácné genetické mutaci neví, co to bolest je. Nevnímá ji. Takže si jen těžko dokáže představit utrpení, které bolest přináší. Třeba bolest zubů nebo zánět trojklanného nervu dokáže člověka dohnat až k sebevraždě.

Porod, který ženy popisovaly jako bolestivou záležitost, jí přišel i bez epidurální anestezie jako „lechtání“, byť vnímala změnu fyzického stavu. Ostatně několikakilogramový plod, placenta a úbytek porodní vody čerstvá maminka přehlédnou nemůže. Teprve po několika desítkách let se dozvěděla, že to, jak vnímá své pocity ona, není normální, respektive je mnohem odlišné od toho, jak pocit bolesti vnímá většina ostatních lidí.

Ve hře je genetická mutace

John Wood, vedoucí skupiny Molecular Nociception Group na University College London přiznal, že podobného pacienta nikdy neměli. Ovšem pokud by se podařilo zjistit, co je v DNA paní Cameron jinak, mohlo by to vést k potlačení pocitu bolesti u dalších pacientů.

Gen pro vnímání bolesti

Bolest je samozřejmě záchranný mechanismus upozorňující tělo na nebezpečí, někdy nepříliš vážné, jako v případě drobného škrábnutí, jindy velmi nebezpečného, jako v případě akutního zánětu slepého střeva nebo popálenin. Ostatně jizvami od popálenin se paní Cameron pochlubit může, naštěstí se jí rány velmi dobře a rychle hojí. Nevnímat bolest je vlastně život ohrožující vlastnost. Skotka žijící na břehu populárního jezera Loch Ness udivila svého lékaře, že si při operaci ruky nestěžovala na bolest a nechtěla prášky na její utišení. Jelikož ji kyčle nebolely, ukázal se jejich katastrofální stav až ve chvíli, kdy ji omezoval v chůzi. Když vědci začali zkoumat její genom, aby přišli záhadě na kloub, ukázalo se, že vlastně nevědí, kde přesně mají hledat. Kde je „gen pro vnímání bolesti“? Někdy přišla na to, že se jí pálí kůže až díky zápachu. “Jsem veganka, takže podobný zápach u nás doma není,“ řekla pro britský The Guardian.

Odborná studie zveřejněná v British Journal of Anesthesia odhalila dvě velmi vzácné mutace v genech, které mají na svědomí nejen potlačovaní bolesti, ale zřejmě i vyšší pocit štěstí. „První mutace, kterou vědci spatřili, je běžná u obecné populace. Tlumí aktivitu genu zvaného FAAH. Gen vytváří enzym, který rozkládá anandamid, chemickou látku v těle, která je ústředním bodem pocitu bolesti, nálady a paměti. Anandamid působí podobně jako účinné látky konopí. Čím méně se rozkládá, tím více se projeví jeho analgetické a jiné účinky. I druhá mutace má vliv na množství anandamidu v těle, Jo Cameron ho má dvojnásobné množství než běžný vzorek populace. Anandamid je přírodní kanabinoid. Už samotný tento fakt určitě bude stačit k otevření široké diskuze.

Text: Topi Pigula