Co spojuje milovníky konspiračních teorií? Sklon k podvodům

Co konspirace?

Daniel Pipes definuje konspirativismus jako „mentalitu, tendenci hledat klíč k dění v působení skrytých sil, víru ve spiknutí jako hybnou sílu historie.“ Možná je důležité ono sousloví „skryté síly“ naznačující tajné dění v pozadí, než hledání souvislostí v oblasti fyziky, chemie, ekologie nebo evoluce. Přestože existují miliony důkazů v podobě fosilií, že život na naší mateřské planetě se vyvíjel a vyvíjí postupně, přesto existují lidé tvrdící, že svět vznikl před šesti tisíci lety. „Je to přece strašně jednoduché, stačí přece jít jen po věku starozákonních proroků a dostanete se přesně do chvíle, kdy byl stvořen svět. Je to tak jednoduché,“ posteskl si před léty a autorem těchto řádků český misionář působící v Bangladéši. Jiným příkladem je po celé desítky let táhnoucí se spor o to, zdali Američané skutečně vstoupili na našeho nebeského souputníka. Existují nejen vzorky lunární horniny, které byly přivezeny, tisíce snímků, televizní záznam, ale i nepočitatelně studií a pokusů, které musely být provedeny v přípravné a plánovací fázi. A přesto se ozývají hlasy, že šlo o podfuk.

Od konspirace ke kriminalitě

Karen Douglas z Univerzity of Kent je odbornicí specializující se na psychologii konspiračních teorií. Není náhodou, že v její přednášce, volně dostupné na youtube, je na první obrázku Elvis. Ano, TEN Elvis, o kterém někteří stále věří, že žije, byť by letos muži jménem Elvis Aaron Presley bylo 84 let a jeho mrtvé tělo bylo nalezeno 16. srpna 1977. Zastánci ploché Země pořádají „vědecké kongresy“ a vláda USA tají těla mimozemšťanů z Roswelu. Karen Douglas a její kolegové se pustili do studia morálně volních vlastností lidí věřícím konspiračním teoriím a dospěli k velmi zajímavému závěru.

Lidé, kteří jsou ochotní uvěřit konspiracím, rychleji a snadněji sáhnout k neetickému, ba až kriminálnímu jednání. Britští vědci si toto tvrzení mohou dovolit, neboť jde vlastně o výsledek psychologického pokusu. Experimenty, které výše uvedené tvrzení potvrzují, spočívaly v tom, že testované osoby odpovídaly na otázky týkající se konkrétních konspiračních teorií, respektive postoje k nim, a následně dotazy směřovaly k chování, které bylo za hranicí etiky a mohlo být chápáno jako drobný kriminální delikt. Výsledek už byl naznačen. Příznivci konspiračních teorií byli ochotnější k těmto prohřeškům, než jejich odpůrci. Pokus měl ovšem ještě jedno „kolo“, v němž si uprostřed odpovídání otázek účastníci přečetli konspirační text a následně se ukázalo, že vystavení konspirační teorii zvýšilo ochotu podvádět.

„Douglasová a spol. jsou přesvědčeni, že víra v konspirace plíživě a zákeřně ovlivňuje vztah lidí ke společnosti. Pokud si někdo myslí, že svět ovládají skryté síly, tak se mu už tolik nechce hrát podle pravidel. Nebo má dokonce pocit, že by to takhle nespravedlivému světu mohl vracet. Jinými slovy, konspirace zřejmě ve společnosti přispívají k vyvolávání anomie, čili bezzákonnosti,“ píše na popularizačním serveru Osel.cz Stanislav Mihulka. Text: Topi Pigula