Co je pro lidi spokojenost? Peníze? Čerstvý vzduch? Inspirujte se rozhovorem, který vám otevře oči

Martina Kociánová si do pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 pozvala manžele Alenu a Pavla Gajdůškovy, kteří zvolili tu druhou variantu.

Martina: V roce 2005 jste rozhodli, že osídlíte ruinu bývalého JZD, a mě by zajímalo, proč jste se rozhodli takto zásadně změnit způsob života.

Alena Gajdůšková: Měli jsme krásný velký byt v Plzni, ale když jsme chtěli s dětmi do přírody, tak jsme museli vyrazit ven za město a nám se tento způsob života nezamlouval. Náhodou jsme jeli kolem polorozpadlého domu s krásnou velkou zahradou, velkým pozemkem a ten nás oslovil na první pohled.

Martina: Ale když má člověk dvě malé děti a chystá se na třetí, tak většinou neosidluje ruiny. A mě zmátlo to, že vy jste šli do takového nepohodlí.

Alena Gajdůšková: Já musím na nás prozradit, že jsme oba Berani, což tedy hovoří samo za sebe. Nám síly moc nedocházejí a běžné starosti nás nerozhodí.

Martina: Čerstvý vzduch, vlastní zelenina, to je velké lákadlo pro rodinu s malými dětmi, ale vy jste to přece jenom vzali trošku ve velkém. Nebál jste se toho?

Pavel Gajdůšek: My jsme nic neplánovali. Věděli jsme, že chceme žít na venkově a o zvířatech jsme ani nemluvili. Až když jsem vyklidil maštal a říkal jsem manželce: „Tady by se krásně hodil koníček, co kdybychom si nějakého koupili?“

Martina: A odešli jste ze svých původních zaměstnání?

Pavel Gajdůšek: Ne, měli jsme antikvariát, takže víceméně jeden z nás vždycky dojížděl do Plzně, vydělával peníze a jeden pracoval doma.

Martina: Soběstačnost. Co si pod tímto slovem představujete?

Alena Gajdůšková: Já si pod tím slovem představím schopnost postarat se o potřeby rodiny. Ne jít do hobby obchodu a tam si nakoupit suroviny nebo mýdlovou hmotu a doma si z toho ve formičce ulít mýdlo. Ale umět si třeba to mýdlo skutečně uvařit, vypěstovat zeleninu, vytvořit si zásoby na zimu, abych měla svoje zdravé jídlo a nebyla jsem na nikom závislá.

Martina: A měli jste k tomu dříve sklony? Měli jste tendence se tyto věci učit i manuálně je zvládat?

Alena Gajdůšková: Já myslím, že ano, protože já jsem měla velký vzor u své babičky. Myslím si, že bývala přesně taková, jako jsem dneska já. Pěstovala si zeleninu a dokázala si se vším poradit a mně se to moc líbilo. Byla i kořenářka pro lidi v sousedství, takže když si někdo nevěděl rady s nějakým neduhem, tak šel za babičkou a ona mu většinou byla schopná pomoct a poradit. A musím říct, že tohleto mě přitahovalo už od dětství.

Martina: Co jste zdolávali nejhůře? Co byly největší obtíže, když jste začínali hospodařit, opravovat statek a vše dávat dohromady?

Alena Gajdůšková: Nejhorší byl ten začátek, protože na statku od 50. let hospodařilo JZD, potom tam bydlela stará paní, a když zemřela, tak dům byl 10 let prázdný a podle toho taky vypadal. My jsme dům koupili na začátku léta a už na podzim jsme se stěhovali do hodně polních podmínek. Prostřední dceři bylo rok a půl, takže to bylo ze začátku náročné.

Martina: Necky, ohřívala se voda…

Alena Gajdůšková: Tekoucí vodu udělal manžel provizorně na jednom místě, takže jsme se vrátili ke klasickému myčáku, co mívaly babičky. Teplou vodu a vanu jsme měli. Spali jsme v jedné místnosti, kde byla kamna.

Martina: Nevypadala ta zromantizovaná představa o venkovské idylce v plzeňském bytě trochu jinak? Lépe?

Alena Gajdůšková: Bylo hodně náročné, že jsme se stěhovali na konci září, takže brzy nastaly krátké dny, kdy je tma a ten dům byl ještě cizí, neútulný a nepřipadala jsem si tam jako doma. Ale nikdy jsem toho nelitovala. Já jsem věřila, že to bude dobrý.

Kde se Pavel naučil řemesla? Co dělají lidé žijící na principech permakultury v zimě? Jak si manželé vydělávají, když jejich hlavní pracovní náplní je starost o zabezpečení potravin z vlastních zdrojů? Kolik metrů čtverečních stačí na zeleninovou soběstačnost? Jak bojují se škůdci a jaké postřiky využívají? V čem jsou záludná hybridní osiva F1? Čeho se mají lidé, kteří chtějí jít podobnou cestou, vyvarovat? Přečtěte si celý rozhovor zde: