Katastrofa v Černobylu způsobila pád komunismu. Hrůza na místě zůstává dodnes
Černobylská havárie se stala 26. dubna 1986 v jaderné elektrárně nedaleko ukrajinského města Pripjať. Ani po desítkách let hrůza z místa nezmizela.
Výbuch Černobylu je považovaný za vůbec nejhorší tragédii jaderné elektrárny v dějinách. Na sedmibodové škále podobných katastrof má hodnocení sedm a počet obětí se určuje velmi obtížně. Některé zdroje uvádí desítky, jiné desítky tisíc. Nejvíce postiženou zemí je dodnes Bělorusko. Než přišel Černobyl, připadalo na 100 000 obyvatel této bývalé sovětské republiky 82 onkologických onemocnění. Dvacet let po havárii už to bylo 6 000 onemocnění na 100 000 obyvatel. Počet nemocných rakovinou se zvýšil 74krát.
Tragédie v Černobylu však přinesla paradoxně i něco dobrého – byla jedním z rozhodujících faktorů, které přispěly k dobrému konci studené války. V komunistickém Sovětském svazu do té doby platilo „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Jenže katastrofa v Černobylu dosáhla takových rozměrů, že to najednou nešlo – jen množství uvolněné radiace přesáhlo to, jež vzniklo při výbuchu pum v Hirošimě i Nagasaki dohromady.
Mediální tvář komunismu se rozpadla
Zpočátku komunisté reagovali postaru: ignorovali problém a doufali, že se vyřeší sám. Jenže když začali na radiaci šířící se z Ruska upozorňovat v zahraničí, museli v Kremlu zažité procedury změnit. Tři týdny po explozi vystoupil Michail Gorbačov s revolučním projevem, v němž po desítkách let jako první oficiální zástupce SSSR přiznal, že je něco špatně.
Situace byla tak vážná, že Gorbačovovi nezbylo nic jiného, než být zcela upřímný. Aby zahnal obavy z toho, že komunističtí pohlaváři tutlají ještě horší průšvih, poskytl novinářům množství informací, což bylo na tu dobu zcela nezvyklé. Byl to v podstatě první krok ke „glasnosti“ neboli otevřenosti.
Tento nový politický styl založený na větší svobodě v přístupu k informacím vedl ke konci cenzury a postupně i k pádu celého komunismu. Jakmile komunisté ztratili monopolní moc nad informacemi, brzy začaly vycházet na světlo světa ty nejhorší věci, které jejich režim napáchal. A to byl konec.
Hrůza pohlcená přírodou
V místě nejhorší nukleární katastrofy v dějinách, v černobylské zóně na Ukrajině, žijí dnes převážně zvířata, neboť lidé toto místo museli opustit. Navzdory tomu, že příroda toto místo postupně pohlcuje a nabízí jistou poetiku bezútěšné prázdnoty, hrůzy dopadu jaderné exploze dosud nesmazala.