Bolest je nakažlivá, prokázali vědci na myších. Jak je tomu u lidí?
O bolesti toho víme velmi mnoho – a současně velice málo. Důkazem je například fakt, že lékaři dodnes přesně neví, jak funguje mechanismus anestezie.
Nový výzkum bolesti ukazuje, že fenomén bolesti je zřejmě ještě fantastičtější, než jsme doufali. Vědci popsali v listopadovém čísle časopisu Science Advances, že mezi myšmi je bolest nakažlivá. Zvířata nepotřebovala k přenosu bolesti zranění, bohatě stačilo, že spolu byla v kontaktu.
Nejdříve uděláme z myší alkoholiky
Výsledky studie přispívají k tezi, kterou sdílí čím dál větší množství biologů: zvířata jsou zjevně schopná nějak komunikovat, že se cítí špatně a ostatní tvorové stejného druhu to umí vnímat. Jak tento biologický mechanismus funguje, vědci ovšem zatím netuší.
Výsledky této práce přitom k vědcům přišly vlastně náhodou. Když neurovědec Andre Rjabin se svými kolegy studoval myši, na nichž ho zajímalo, jak snášejí syndromy odpírání alkoholu alkoholikům. Během jednoho z experimentů si vědec všiml, že myši,které si procházejí abstinenčními příznaky, jsou citlivější na bolest na chodidlech. Velmi podivné však bylo, že stejnou senzitivitu projevovaly také ostatní hlodavci! A to přesto, že byly zcela zdravé a v naprostém pořádku...
„Uvědomili jsme si, že musí jít o nějakou výměnu informací o bolesti,“ popisuje Rjabin. Myši, které nebyly alkoholu vystaveny, projevovaly i další symptomy toho, že cítí zvýšenou bolest – například rychleji reagovaly na to, když jim vědci ponořili ocas do horké vody anebo si více třely packy, když do nich dostaly injekci. Výsledek je podle autorů práce jednoznačným důkazem o sociálním přenosu bolesti.
Bolest se přenáší nosem
Celý proces transferu bolesti nějak souvisí s čumákem. Vědci později zjistili, že bolest se přenáší dokonce i tehdy, když se myši vůbec nevidí. Stačí jen, aby chvíli pobývaly v hadrech, na nichž ležely jejich kolegyně, které bolest cítily. Zdá se tedy, že souvislost je jasná – signály se nějak přenášejí pomocí čichových vjemů. Jakých, to biologové zatím netuší.
Výzkumníci nyní hledají, jaké chemické sloučeniny by mohly být příčinou tohoto jevu a na jakých neuro-chemických procesech je celý založen.
A co člověk?
Pro člověka tento výzkum nejspíš nemá žádný význam, lidské čichové orgány jsou ve srovnání s těmi zvířecími velmi nedokonalé a zřejmě by nedokázaly takové chemické stopy vůbec zachytit. Výzkum však vrhá nové světlo na komunikační schopnosti zvířat, zejména ty přenášené chemickou cestou – zdá se, že jsme je podcenili.
Text: MK