Blbnou lidi z chudoby? Vědecká studie naznačuje, že je to možné

Stát se to může každému. I milionář může skončit na ulici a potýkat se s problémy, jež se bez nadsázky dají označit za existenční.

Na počátku hledání souvislostí mezi kognitivními funkcemi mozku, kam mimo jiné patří verbální paměť nebo rychlost zpracovávání úkolů, stála studie, které se účastnilo 3400 dospělých a která proběhla v roce 1985. Tehdy byli všichni ve věku 18–30 let a samotná studie se zaměřovala na onemocnění srdce. Zároveň se ale v jejím rámci zaznamenávala ekonomická situace testovaných osob a schopnost jejich kongitivních funkcí.

„Vědci zjistili, že lidé žijící nepřetržitě v chudobě jsou na tom z hlediska kognitivních funkcí podstatně hůř než ti, kteří se nikdy nemuseli potýkat s otázkou nízkých příjmů,“ píše britský The Independent. Podle profesorky Zeki Al Hazzouri, která se se svým týmem pustila do sledování vzájemné provázanosti mezi kognitivními funkcemi mozku a příjmy, existují čtyři různé možné "cesty", během nichž může chudoba ovlivňovat náš mozek.

"Za prvé, nízký příjem a život v nuzných sociálně-ekonomických podmínkách bývá spojen s nezdravým chováním, mezi něž patří užívání alkoholu, kouření a nedostatek fyzické aktivity. To vše patří mezi rizikové faktory pro mozkové infarkty a jejich špatnou a pozdní identifikaci.

Za druhé, vystavení nízkým příjmům může mít vliv na dosažené vzdělání a v neposlední řadě i na celou řadu dalších rizikových faktorů včetně zhoršení životního prostředí v bezprostředním okolí (nedostatečné bydlení a snížená úroveň hygieny), rizikové zdravotní chování a otázku přístupu ke zdrojům (kvalitní jídlo, zdravotní péče). Za třetí, byla prokázána souvislost mezi samotným stresem z toho, že „není na zaplacení“ a dysfunkcí hypothalamu, adrenokortikální osy [žlázy uvnitř mozku], což je cesta vedoucí k horšímu rozeznávání rizikových faktorů. Za čtvrté, nerovnost příjmů může naznačovat nedostatek veřejných investic a zdravotnické infrastruktury, který pak následně ovlivňuje zdraví prostřednictvím mechanismů vyvolaných stresem. To opět vede ke snížení sociálních a materiálních zdrojů,“ píše The Independent.

„Je lépe býti zdravý a bohatý než chudý a nemocný,“ říká v nadsázce jedno české klišé. „Štěstí si za peníze nekoupíš,“ tvrdí druhé. Štěstí možná ne, ale zdraví ano. Nebo alespoň jeho část, ať už v podobě lepších zubních či kloubních náhrad, lázní nebo pobytu u moře či v horách, to vše si koupit lze. Fakt, že nízkopříjmové skupiny jsou vystaveny mnohem vyššímu riziku chorob od žloutenky po cirhózu jater, je evidentní. Fakt, že nízké příjmy s sebou nesou i menší uplatnění a vyvázání se z bludného kruhu chudoby díky zhoršení některých funkcí mozku, je zpráva velmi znepokojivá a varovná zároveň. Proto: střezme se chudoby. Zdrojů ke zhloupnutí je kolem nás dost i bez ní. Stručně řečeno, život v bídě vede u člověka k horšímu rozeznávání rizik, jejich snazšímu a rychlejšímu podlehnutí a to v rámci pozitivní zpětné vazby vede opět k chudobě.

Text: Topi Pigula