Země, kterou nikdo nechce. Jediný neobsazený kus půdy na světě je mezi Egyptem a Súdánem

Dějiny civilizovaného světa, jak je známe, by se s trochou nadsázky daly redukovat na boj o moc. Po tisíciletí spolu různá společenství válčila o území, zdroje, převahu nad ostatními. Individuální evoluční pudy, nutící nás k materiálnímu zajištění sebe a svých blízkých, se převedly do celospolečenských schémat: My versus oni. A když zrovna nějaký státní útvar nebojoval se svým geografickým sousedem, jeho obyvatelé sváděli bitvy mezi sebou. Trochu pesimistický výjev, ale pokud si otevřete libovolnou učebnici dějepisu, těžko dospějete k jiným závěrům.

Postupem času se různým společnostem a státům podařilo obsadit v podstatě celou zemi. Každý zapadlý ostrůvek v hlubokém oceánu někomu patří. Snad jedinou výraznou výjimkou je Antarktida, která je od konce 50. let chráněna smluvním systémem, podle něhož se jedná o nezávislou nadnárodní oblast sloužící pouze vědeckým účelům. Přesto však můžeme najít i jedno další místo v hodně třaskavé oblasti, jež se mocenským zájmům vyhýbá.

Třaskavá hranice

Území Bír Tavíl se nachází na hranicích Egypta a Súdánu a má rozlohu zhruba dva tisíce čtverečních kilometrů. Ani jedna z hraničících zemí však toto pouštní území nenárokuje. Jednak proto, že v oblasti se nenachází v podstatě nic: žádné osídlení, infrastruktura, nerostné bohatství. Pouze poušť. S tím by se však africké státy zřejmě i dokázaly smířit, větším problémem je však dlouholetý spor.

Stejně jako za mnoha jinými africkými konflikty i zde sehrál svou úlohu kolonialismus. Britská správa totiž na konci 19. století určila hranici mezi Egyptem a Súdánem na 22. rovnoběžku. O několik let později došlo k drobným úpravám státních hranic, aby více respektovaly skladbu obyvatelstva. V důsledku tohoto přerozdělení získal Súdán tzv. Halaibský trojúhelník, oblast s bohatými zásobami zlata. Egyptu namísto této lukrativní oblasti připadlo právě pouštní území Bír Tavíl, což se samozřejmě egyptským představitelům příliš nepozdávalo.

Koloniální zmatky vedly k tomu, že Halaibský trojúhelník chtěly oba státy, zatímco Bír Tavíl ani jeden. Území je tak částečně ve správě obou států (v praxi však především Egypta), oba by se ho ale nejraději vzdaly ve prospěch atraktivnějšího Halaibského trojúhelníku. Obyvatelné a poměrně rozsáhlé území se tak samozřejmě občas dostane do hledáčku znuděných dobrodruhů či milionářů, kteří jej v celkem pravidelných intervalech obsazují a vyhlašují na něm svá svrchovaná království či jiné útvary. V zásadě však spor stále trvá a jedná se o jediné větší pevninské území, jež si žádný stát nenárokuje.

Česká stopa

Kromě Bír Tavílu se poměrně nedávno rozproudila debata i kolem jiného sporného území, do něhož promlouval dokonce i český vliv. V roce 2015 totiž politik Vít Jedlička vyhlásil stát Liberland na několikakilometrovém území na srbsko-chorvatské hranici. Tamější spory se datují od konce 40. let, nikdy se je však nepodařilo uspokojivě vyřešit – ani po rozpadu Jugoslávie v 90. letech, dokonce ani po vstupu Chorvatska do Evropské unie v roce 2013.

V zásadě se jedná o teritorium o rozloze několika kilometrů čtverečních, proto je motivace k dořešení situace poměrně malá. Neuzavřenost problému je živnou půdou i pro medializované obskurnosti na způsob zmíněného záboru území různými uskupeními. Jedná se však o extrémní výjimky, neboť téměř všechny ostatní části světa své obyvatele už našly; tedy, alespoň prozatím.