Jeden z nejhorších seriálů všech dob: Čeští diváci sestřelili kontroverzní výlet do historie. Jaké má teď hodnocení?

Před časem jsme psali o odvážném tvůrčím rozhodnutí v podobě obsazení herečky Jodie Turner-Smith do role Anny Boleynové, druhé manželky anglického krále Jindřicha VIII. Na první pohled nepřehlédnutelný jamajský původ této britské herečky vyvolal značně rozporuplné reakce, přestože se třídílná televizní minisérie od začátku prezentovala jako psychologický thriller se silně feministickým rámováním. Z toho vyplývá, že historické okolnosti jsou odsunuty na vedlejší kolej a důraz je kladen na přesah tragického osudu anglické královny do současnosti. Zdá se však, že mnoho milovníků historie se tímto argumentem obměkčit nenechá.

Skvělá herečka, průměrná minisérie

Všechny tři díly minisérie byly začátkem června odvysílány v britské televizi a navzdory zajímavé premise se zdá, že se o nikterak přelomové dílo nejedná. Prestižní britská média The Guardian a Independent ohodnotila první díl třemi hvězdami z pěti možných, magazín Empire pak přišel s ještě příznivějším čtyřhvězdičkovým hodnocením. V zásadě se jedná o důstojně zvládnuté dílo, jež irituje doslovnými metaforami a nedokáže zcela dostát vytyčenému cíli – tedy znázornění Anny jako silné ženy, jež se ocitla na popravišti jen kvůli slabosti jejího manžela (potažmo celé patriarchální společnosti).

Výkon Jodie Turner-Smith v titulní roli se nicméně dočkal řady pochval. Herečka podle kritiků vyzařuje královské charisma a trefně vystihuje emoční proměny, jimiž musí tragická hrdinka projít. Lucy Mangan z The Guardian navíc upozornila na to, že i další herečky, jež v minulosti Annu Boleynovou hrály, se od ní v určitých odhledech odlišovaly. Pokud tedy přijmeme, že tuto historickou figuru mohou hrát třeba Claire Foy či Helena Bonham Carter, ale nikoli Jodie Turner-Smith, sami tak upozorňujeme na vlastní rasistické předsudky; vadí nám totiž etnický původ herečky, neřešíme však další atributy jako třeba věk. Samozřejmě však nelze vyloučit ani možnost, že tvůrci chtěli spíše než propracovaným scénářem zaujmout mediálně atraktivním obsazením a přitáhnout tak k průměrnému dílu více pozornosti. Ať se však jedná o umělecké či komerční rozhodnutí, není nutné v něm vidět nebezpečnou, ideologicky podmíněnou proměnu společnosti.

V tomto případě má navíc takové obsazení ještě další rovinu – Boleynovi byli z královského dvora ostrakizováni a jejich postavení se zhoršovalo s tím, jak Anna „nedokázala“ Jindřichovi porodit syna. Z hlediska udržování předsudků se tedy historie jednoznačně opakuje.

Špatně skrývaný rasismus

Z těchto ohlasů se zdá překvapivé, že se tímto dílem až tak podrobně zabýváme. Zřejmě se totiž jedná o vcelku obyčejné historické drama, pyšnící se pár zajímavými volbami a ambicemi, ale nikterak zásadně se nevymaňující ze seriálového průměru. Jenže reakce řadových diváků svědčí o něčem úplně jiném.

whether you’re into history or not, I cannot recommend this series enough! Jodie is a fantastic Anne Boleyn and really captures the essence of such a powerful, controversial historical figure pic.twitter.com/mxGSAY8mn4

— monica ミ☆🧚 (@laurasderavin) June 13, 2021

Na tuzemské databázi ČSFD má minisérie aktuálně hodnocení ve výši (či spíše v níži) 2 % a jedná se tak o 10. nejhorší seriál všech dob. Populární web Rotten Tomatoes znemožnil uživatelům toto dílo vůbec hodnotit. A mezinárodní databáze IMDb musela přistoupit k tzv. alternativnímu měření hodnocení, a to kvůli zjevně bizarním hodnocením – 88 procent uživatelů totiž seriálu udělilo pouze jeden bod z deseti, tedy nejnižší možné ohodnocení. Jak toto alternativní přeměřování funguje, není známo, ale po jeho zapracování databáze hlásí hodnocení 6,9 bodů z deseti, což vcelku odpovídá závěrům kritiků.

Řekněme si to upřímně, je velice nepravděpodobné, že divácké odsudky vycházejí z něčeho jiného nežli hluboce zakořeněného rasismu, jehož si leckdy ani nejsme vědomi. Historickými nepřesnostmi se přitom filmová díla jen hemží, jak dokazuje i náš speciál Film vs. realita. Není možné klást na fikční světy přísná měřítka reality, obzvláště v tomto případě, kde se nejedná o chybu, nýbrž záměrné tvůrčí rozhodnutí. Každý z nás si může (nejen ve světě filmu) vybrat z dostatečného množství konzervativních i radikálnějších přístupů ke klasickým látkám, tato svoboda však zjevně leckomu z nás nestačí.