Americká armáda vyvíjí léčivo, po němž vojákům dorostou končetiny
Čím bizarněji to zní, tím větší je to pravda. US Army chce návrat vojáků do služby a udělá pro to cokoli.
Jeden z největších strašáků válek od nepaměti byla možnost, že vojáci (či civilisté) konflikt sice přežijí, ale budou nadosmrti zbaveni nohou, rukou či upoutáni na lůžko. Právě to chce změnit běžící program americké armády – jeho ultimátním cílem je regenerace ztracených končetin!
Amputace – povrchové zranění
Tým chirurgů z armádního Institutu pro chirurgický výzkum z Fort Sam Houston v Texasu již vyvinul syntetický gel, který pomáhá regenerovat kosti a svými antibiotickými kvalitami zároveň snižuje riziko infekce. Zrychlení hojení zlomenin včetně těch otevřených je však jenom počátek.
Těžko na cvičišti, lehko na bojišti
Další již běžící výzkum se zaměřuje i na růst svalové tkáně a obnovení nervové sítě. Studovány jsou i možnosti regenerace kožní tkáně – v ideálním případě by pak zranění nemuselo oběti přinést ani jizvičku. Inspiraci vědci hledají například u myši bodlinatky, která se může svévolně zbavovat velkých částí své kůže, pokud ji za ni chytí predátor. Velmi rychle je přitom bodlinatka schopná nechat si narůst kůži novou i bez zjizvení. Chirurgové se proto domnívají, že klíčem by mohlo být prvotní ošetření oběti zranění s příměsí specifického proteinu, kterým disponuje i bodlinatka.
Myš bodlinatá tmavá (Acomys cahirinus cahirinus)
Cílem by mohlo být nejen co nejlepší zhojení poranění včetně popálenin, ale i možnost vytvoření nové končetiny, která by (s pomocí buněčného lešení a implantátů) dorostla oběti "samovolně".
Nakonec ani obnova poraněné míchy nemusí jednou být definitivním ortelem. Kontroverzní chirurg Sergio Canavero, který se chce letos pokusit o první transplantaci lidské hlavy, s úspěchem opravil páteř u několika pokusných myší. Technologie samozřejmě momentálně není tak daleko, aby se podobné zákroky (s úspěchem) běžně dělaly na lidech. Je však znát, že regenerativní a rekonstrukční chirurgie si v posledních letech troufá na stále odvážnější kousky. Během jedné či dvou generací by nějaká míra nedokonalé, ale stále nějaké opravy míchy nebo dorůstání končetin mohla být zcela běžnou záležitostí.
Tělo i mysl
Dlužno však zmínit, že jenom protože americká armáda něco chce, neznamená to nutně, že to také dostane. Američtí vojáci a zpravodajci v minulosti ostatně rovněž "experimentovali" s telekinezí nebo drogami, které by jim daly totální kontrolu nad lidským tělem – v prvním případě z toho však byl jenom tragikomický snímek Muži, co zírají na kozy, a v druhém kontroverzně zpackaný program MK Ultra využívající (nejen) LSD. Je to překvapivé, ale ani v americké armádě nesedí neomylní géniové.
Americký "paragán" trénující na aljašské Joint Base Elmendorf-Richardson
Snaha o efektivnější rekonvalescenci vojáků (a potenciálně samozřejmě nejen jich) je však v amerických ozbrojených složkách dlouhodobě znatelná. A nejde jenom o nápravu těla, ale i mysli. Instituce DARPA, která pro vojáky poptává nové technologie, například již několik let sponzoruje akademický výzkum pracující na implantátu schopném vyléčit jak posttraumatickou stresovou poruchu, tak potenciálně i depresi, závislosti, úzkostné fobie nebo třeba schizofrenii. Neděje se tak z nezištných důvodů – možnost vrátit do pole již jednou vycvičené a vytrénované vojáky, by byla vzhledem ke klesajícím počtům rekrutů neocenitelná. Potenciální aplikace by však rovněž mohly učinit antidepresiva (a psychofarmaka obecně) zoufale zastaralými i pro civilisty.
Jasný důsledek války - Arlingtonský národní hřbitov
Něco podobného se v minulosti již stalo i v případě kosmického výzkumu. Také lety do vesmíru byly v 50. a 60. letech organizovány primárně s vojenským cílem demonstrace přesnosti vlastní raketové technologie – přesto dnes z těchto kořenů kosmonautiky žije jak věda, tak i ekonomie.
Pokud se americkým vojenským chirurgům a DARPA jejich ambice vyplní, může nastat něco obdobného – a technologie, která snad nyní škarohlídům bude připomínat budování supervojáků, nakonec může stejně být ku prospěchu lidstvu.
Text: Ladislav Loukota