Alternativní historie: Proč se Leonardo da Vinci nestal Stevem Jobsem své éry?

Vynálezy Leonarda da Vinciho dodnes nepřestávají fascinovat svět. Muž žijící na přelomu 15. a 16. století totiž předběhl svou dobu nejen v umění, vědě a architektuře, ale i konceptuálním návrhu primitivního padáku, helikoptéry nebo tanku. Skoro se chce říct, že kdyby da Vinci žil dnes, patřil by nejspíše mezi nejslavnější i nejbohatší muže na světě. Měl však na něco podobného předpoklady ve své éře?

Leonardo da Vinci – mnoho psů, zajícova smrt

Ta otázka je na první pohled možná banální – Leonardo da Vinci v průběhu svého života rozhodně nestrádal, jeho různé malířské zakázky mu v mládí bohatě umožnily věnovat se svým "vedlejším" zájmům. V průběhu života měl za úkol tak rozličné úkony jako navrhovat pobřežní obranu Benátek či vytvořit mapu města Imola pro Cesara Borgiu. Turbulentní povaha tehdejší Itálie rozdělené na řadu městských států (navíc ohrožené vnější invazí) sice stabilním podmínkám nesvědčila, zároveň však vytvářela poptávku po nejrůznějších Leonardových schopnostech. Na sklonku života mu pak František I. Francouzský věnoval vilu, v níž Leonardo dožil svůj život. Leonardo byl, jaký byl – nepotřeboval hromadit zisk v absurdních sumách a dával přednost bádání.

Přesto z dnešního pohledu působí řada aspektů Leonardovy tvorby promrhaným potenciálem. Leonardo byl sice génius v celé plejádě vědeckých oborů, aplikace mu však – s výjimkou malířství – příliš nešla.

Jistě, položil základy hned několika vědám, což je samo o sobě odměnou. Přímo ve své éře však Leonardo neměl na život drtivé většiny současníků žádný vliv. Nanejvýš mohli někteří z nich obdivovat jeho obrazy a jiná díla. Nejrůznější Leonardovy vynálezy zejména vojenské povahy však naznačují, že měl podstatně vyšší ambice.

V 15. a 16. století byly samozřejmě možnosti pro podnikání, které by bylo alespoň rámcově podobné dnešním technologickým miliardářům, podstatně jiné. V první řadě de facto neexistovala poptávka ze strany většiny populace světa. Střední třída musela ještě pár století počkat na své vynalezení, jediný, kdo mohl Leonarda odvděčit kapitálem, byla šlechta. Doba nesvědčila ani licencování své práce pro placené kopie jiných, ani možnosti vyhovět poptávce běžných mas. Na stranu druhou však přesto lze i v historii novověku najít geniální vědce, kteří se dnešním chytrým bohatýrům přesto podobají.

Například britský lékař Hans Sloane žijící na přelomu 17. a 18. století si po boku svého výzkumu vydělal horentní sumy nákupem, výzkumem a prodejem chininu využívaného pro léčbu malárie. Mimo toho Sloane vyvinul i experimentální, leč funkční fascinující metodu pro radikální omezení tehdy děsivé nemoci – totiž očkování proti spalničkám –, za nějž mu britská šlechta platila horentní sumy. Poptávka po jeho lécích byla v éře kolonizace tak obrovská, že Sloane by při započtení inflace byl dnes považován za dolarového miliardáře, který navíc vykonal mnoho dobrého pro zlepšení stavu lidstva. Proč tedy něčeho podobného nemohl dosáhnout Leonardo?

Nabídka vs. poptávka

Už na první pohled da Vinci naplňoval ideální předpoklady pro vznik kreativní mysli. Da Vinci se narodil vesničance Caterině jako nemanželský syn notáře da Vinciho, dostalo se mu však vzdělání u slavného malíře své éry, Andrea del Verrochia. Nesl si s sebou tedy cosi z obou světů, z nichž vzešel, podobně jako řada brilantních lidí dnešní éry – to mu poskytlo unikátní perspektivu, zároveň však měl díky financím svého otce prostředky na navázání dobrých známostí.

Jak již zaznělo, jediným způsobem pro širší uplatnění bylo vyhovět potřebám šlechty. Toho, aby to mělo vliv na vyšší počet populace, Leonardo mohl dosáhnout cca. jen dvěma směry svého bádání – aplikací anatomických objevů do medicíny, nebo aplikací svých strojních vynálezů do průmyslu. To první by v zásadě znamenalo, že by se da Vinci musel stát prvním moderním chirurgem. Historii by přesto mohl předběhnout – otec moderní chirurgie John Hunter žil až v průběhu 18. století. (1728–1793). Druhou možností pak bylo, že by se pokusil do realizace dovést zdroj energie pro své stroje – parní pohon. I zde existovaly kapacity pro vývoj – jedním z Leonardových nákresů je i parní dělo architonnerre, moderní parní pohon se však podařilo vyvinout také až o dvě století později.

U obou směrů mohl da Vinci stát na počátku replikovatelného oboru, který by mohl přinést zásadní pokrok snad o dvě staletí dříve, než tomu v historii nakonec bylo.

Multioborové specializace

Nad jeho nákresy primitivního vrtulníku dnes uznale kroutíme hlavou a na svou dobu jsou nadčasové, zdaleka však nejde o žádné detailní plány a experimentální fázi Leonardo nerealizoval už vůbec. Nejslavnější Leonardovy vynálezy jsou na tom všechny stejně. U žádného z nich se nepokročilo za úvodní pozoruhodnou, ale v zásadě jenom čistě konceptuální fázi. Samozřejmě, ve své éře měl Leonardo jenom malé šance na skutečnou realizaci většiny pokusů. Faktem ale také je, že díky své pestré paletě zájmů na něco tak dlouhého a komplexního, jako je dnes například desetiletý vývoj nosiče Falcon 9, Leonardo prostě čas při potenciální realizaci svých konceptů neměl. Hlavou se mu totiž zjevně honila i řada dalších nápadů.

V závěru však platí zejména skutečnost, že Leonardo byl přes to přese všechno v první řadě malíř. Jeho slavné studium antropologie a medicíny přímo vycházelo ze snahy o lepší a věrnější malby. Jeho pokroky v mapě i budování obrany využívaly schopnosti překlopit perspektivu do přehledného druhého rozměru. A nakonec tak i slavné vynálezy měly často jenom povahu prvotního nákresu, u něhož by mušky vychytalo až potenciální prototypování. Tím se však Leonardo vzhledem ke své specializaci už typicky nezabýval.

Snad kdyby pan da Vinci neupsal svého náctiletého syna do služeb malíře, ale spíše do služeb lékaře či kováře, dějiny mohly být odlišné. Ironií osudu je ale možná pomalejší aplikace jeho vynálezů i dobrou zprávou – uvážíme-li, že krom jednoduchých mechanických mostů a průmyslových strojů měl Leonardo nejvýraznější zájem o tanky, děla, vrtulníky a jiné mašiny vojenské povahy, masová aplikace jeho objevů by sice mohla uspíšit průmyslový věk, ale také průmyslové války.

Text: Ladislav Loukota