Alternativní historie: co kdyby nikdy nepřišly morové rány?

Morové epidemie na vrcholu středověku zanechávají skrze morové sloupy i po víc jak půl tisíciletí stopu na řadě českých měst. Jak by neexistence moru mohla změnit další vývoj Evropy a zbytku světa? Právě o tom si dnes zaspekulujeme.

Svět bez nemocí?

Na první pohled je ta otázka skoro kuriózně nesmyslná. Epidemie infekčních chorob jsou nevyhnutelnou součástí života. Dnes je můžeme do značné míry potlačovat a bojovat s nimi, o víc jak půl milénia nazpět byly ale naše možnosti poněkud menší. I nyní ostatně visí epidemie jako Damoklův meč nad průmyslovou civilizací. Stačí, aby WHO, CDC a další medicínské zkratky jenom na okamžik zaváhaly nad ohnisky, a oheň může být na střeše! Infekční patogeny jsou rovněž "jenom" vedlejší produkt toho, jak probíhá evoluce v nejmenším měřítku. Svět bez nakažlivých virů a bakterií je svět, v němž by život, jak ho známe, nemohl existovat.

Lze vlastně říct, že drtivá většina virů a bakterií je neškodná – ano, platí to skutečně i pro viry, které nejspíše hrají významnou roli při předávání genů mezi organismy. Přesto jsme až nedávno zjistili, že "neškodné" viry jsou nejspíše všude kolem nás! Doposud jsme si jich jenom nevšímali kvůli tomu, že nic moc nezpůsobují.

Představovat si tedy svět, kde mor vůbec neexistuje, smrdí chůzí po velmi tenkém ledě. Přesto si lze představit svět, kde se mor Evropě jednoduše ve 14. století vyhnul. Různé epidemie, častokrát velmi ničivé, zasahovaly (nejen) Evropu od starověku. Není tedy nemožný scénář, v němž žádná krysa infikovaná blechami s morem nepronikla na palubu lodí směřujících k Evropě. Anebo spíš by na ničivou mutaci uvnitř patogenů zkrátka došlo později anebo by se nerozšířila nějakým zázrakem skrze původního přenašeče. Mor by stále mohl přijít třeba o pár století později. Ale stalo by se tak, hypoteticky, už v éře antibiotik, kdy by jeho dopad byl odlišný. Jak tedy morová rána ve 14. století Evropu změnila a jak by Evropa mohla vypadat při její absenci?

Stejný jiný svět

Evropa si v éře pozdního středověku užívala populační exploze. Epidemie moru ve 14. století alias černá smrt, způsobená bakterií Yersinia pestis, tomuto období prosperity učinila na první pohled přítrž skrze smrt až třetiny (!) evropské populace v daném období. Konvenční myšlení by tedy naznačovalo, že populační boom by pokračoval dál a uspíšen by byl dále objevem Nového světa o století později.

Tak jednoduché by to však v reálu nejspíše nebylo. Problém je v tom, že absence morové rány by pravděpodobně "jenom" o generaci či dvě odsunula nevyhnutelné zhoršení podmínek v Evropě. Velký populární boom minulých dekád by skoro zcela jistě vedl k rozsáhlejším válkám o zbylé zdroje a nejspíše k několika všeobecným vlnám hladomorů. Co hůře, pokles teplot na konci 14. století prakticky garantoval příchod hladu a zmenšení populace tak či onak. Na pokles evropské populace by tedy došlo nejspíše stejně – byť ročníky žijící během (absentujících) morových ran by nejspíše tuto verzi dějin kvitovaly s povděkem.

Byl by tedy takový svět bez nejslavnější morové epidemie více méně identický s tím naším? To také nelze nutně říct. Je možné, že v silnější populaci by se objevili géniové, kteří u nás neměli šanci žít. Biodiverzita funguje i u lidí, a vzdor negativním jevům je z hlediska evoluce skoro vždy lepší, když žije více jedinců nějakého druhu než méně jedinců téhož druhu. Nicméně je pravdou, že morové rány 14. století dílem paradoxně napomohly sociální rovnosti.

Mor revolucionář

Mor totiž zabíjel bez ohledu na společenský status, "uvolnění" až třetiny evropské populace vlivem moru tak napomohlo dalším generacím skrze postupné posilování významu méně bohatých vrstev obyvatelstva. Pokud by populace podobně poklesla vlivem hladomorů a válek, vládnoucí vrstvu by to u moci spíše upevnilo. Nelze říct, jaký by to mělo vliv na další vývoj např. evropského osvícenství.

V době příchodu morových ran již byla renesance v Itálii v rozpuku. Éra vrcholného středověku by ale mohla probíhat mírně odlišně. Absence moru by například mohla urychlit hledání nových zdrojů, a tak i uspíšit objev Nového světa. Anebo mohla naopak zhoršit podmínky pro prosazení nových divokých nápadů na zaoceánské plavby skrze posílení původní konzervativní autority mocných. Proměnných je v tomto případě příliš mnoho.

Pokud bychom psali historický román z alternativního světa, daly by se najít argumenty pro obě možnosti. Zřejmě nejzajímavější je však stran zvyšující se populace (tedy ve světě bez černé smrti) otázka náboženství. Černou smrt si mnoho lidí ve své dobře interpretovalo jako boží trest, mor tak dílem napomohl i vzniku pozdějších reformátorů, z nichž jedním z prvních byl i Jan Hus.

Ve světě bez moru by mohl být příchod alternativních, reformačních forem křesťanství podstatně opožděnější. Nejspíše by na příchod protestanství došlo stejně (třeba vlivem jiné epidemie či pohromy na způsob lisabonského zemětřesení v roce 1755), ale mohlo tak nastat třeba o jedno či dvě století později.

Zatímco dnes si tak připomínáme jako poslední velkou válku křesťanů o svou víru neslavnou třicetiletou válku z první poloviny 17. století. Ale bez černé smrti možná mohlo na podobný konflikt a jeho rozřešení dojít až během století osmnáctého až devatenáctého.

Jak by taková hypotetická alternativní válka, v níž by se Francouzi, Němci a Angličani mydlili o pravý výklad Ježíšových slov, vypadala, to je však už námět spíše pro nějakého steampunkového spisovatele.

Text: Ladislav Loukota