Alergie útočí. Jaké jsou faktory pro zvýšený výskyt alergií?

Alergie je selhání imunity

Alergie není onemocnění jednoho orgánu, nejde o rýmu nebo „jen“ nadměrnou tvorbu hlenu. Není to „jen“ vyrážka“ nebo otoky. Jde o celkovou poruchu imunity ve smyslu zvýšené reaktivity na v podstatě běžné podněty. Při procházce letní loukou nelze nevdechnout pylová zrna, ostatně při kvetení jehličnanů se při závanu větru zvedají celá nažloutlá mračna.

Studie dokazují, že trpíte-li jedním typem alergie, je vysoce pravděpodobné, že se u vás projeví i další forma. Je to skoro jako ve starém českém pořekadle, že neštěstí nechodí nikdy samo.

Alergie na peníze?

Vypadá to jako začátek vtipu, ale skutečně existuje alergie na peníze. Své o tom ví poštovní úřednice z Teplic, která poté, co jí otékaly ruce po častém kontaktu s bankovkami, musela být přeřazena na jinou práci. Ve skutečnosti zřejmě nešlo přímo o peníze, ale možná o použité barvivo, typ papíru či jakékoli další kontaminanty, které na bankovkách ulpívají. Nicméně rozborem lidského genomu se prokázalo, že celých 60 procent populace v sobě nese vlohu pro rozvoj některé z alergií a je jen otázkou vlivů prostředí, zdali propukne.

„Příkladem nejčastějšího alergického onemocnění je alergická rýma postihující horní dýchací cesty, které jsou spojeny s dolními dýchacími cestami,“ píše Olga Böhmová ve Zdravotnickém deníku.

Právě jarní období, kdy se příroda pomocí pestré plejády pylů (pyl je soubor drobných samčích pohlavních buněk semenných rostlin), snaží předat své geny budoucím generacím, je pro alergiky utrpením. Ucpaný nos, prudce zvýšená spotřeba kapesníků, zarudlé oči a zhoršené dýchání.

Může za to prostředí?

Viníků, majících na svědomí neustále se zvětšující počty alergiků, je více a ne všechny mají vědci a lékaři dokonale zmapované. Alergickou rinitidou, tedy alergií na pyly, roztoče a další „chronicky známé“ alergeny, trpí v ČR podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR kolem 500 000 obyvatel.

„Podle dlouhodobě uznávané hygienické hypotézy potřebuje lidský organismus, zejména v době, kdy se vyvíjí, neustálý kontakt s pestrou škálou mikroorganismů, hlavně bakterií. Prostředí, které je velmi čisté, až dezinfikované a vyskytují se v něm především viry a nečetné druhy bakterií, imunitní systém stimuluje k rozvoji alergie. Předpokladem ke kontaktu s bakteriemi byl dříve mimo jiné denní kontakt se zvířaty, který ve většině domácností dnes chybí nebo je výrazně omezen. Je známo, že děti žijící v rodině se psem, mají menší riziko vzniku alergie,“ píše dále Olga Böhmová.

Z úst lékařů často zaznívá, že žijeme v místy až příliš sterilním prostředí. Lidem, zejména těm z městské části spektra, chybí přímý kontakt s přírodou na straně jedné, a naopak je v potravinách příliš konzervantů na straně druhé. Dokonce existuje alergie na wi-fi.

Vypili byste to?

Jeden příklad za všechny. Blížící se léto sebou ponese zvýšený prodej nízkoalkoholických ochucených piv. Zatímco klasické pivo obsahuje pouhé 3 složky (chmel, vodu, ječmenný slad), tak v „ochucené dobrotě“ se najde i fruktózový sirup, kyselina citronová, citrát draselný, mléčnan vápenatý, uhličitan hořečnatý, karubin, pektin, cyklamát sodný, sacharin, acesulfam K a aspartam (což je zdroj fenylaninu), kyselina askorbová a karmín. Sluší se připomenout, že karmín (též karmazín nebo košenila) je přírodní červené barvivo vyráběné z vysušených těl hmyzu červce nopálového (Dactylopius coccus).

Antihistaminikum – lék na alergii

Anti znamená proti (např. antifašista), takže z názvu antihistaminikum lze odvodit, že jde o něco proti histaminu. Histamin je hormon a neuropřenašeč produkovaný celou řadou buněk. Primárně funguje lokálně – na krátkou vzdálenost při komunikaci mezi sousedními buňkami. Jakmile je vyplaven ve velkém množství, tak vyvolává alergickou reakci. Antihistaminika jsou léky, které právě takovouto reakci potlačují.

První antihistaminika objevili Ernest Fourneau, Daniel Bovet a Anne-Marie Staub na Pasteurově ústavu v Paříži ve 30. letech 20. století. Na základě jejich prací vyvinul B. Halpern první terapeuticky použité antihistaminikum jménem Antergan, které začala v roce 1942 produkovat firma Rhone-Poulenc. Velmi, až brutálně zjednodušeně lze říci, že si za alergie vlastně můžeme sami. Díky prostředí, v němž žijeme, potravě, kterou konzumujeme a životnímu stylu, jenž nám přijde příliš pohodlný na to, abychom ho opustili. A spoléháme na to, že lékařská věda postoupí v léčbě alergií tak daleko, že nás jich zbaví. Jako v případě alergie na ořechy. Text: Topi Pigula