Výročí 14. března 1953 – smrt Klementa Gottwalda

První strana Rudého práva

„Ústřední výbor Komunistické strany Československa, vláda republiky Československé a Ústřední akční výbor národní fronty oznamují v nejhlubším zármutku straně, že dne 14. března 1953 v 11 hodin ráno zesnul po krátké těžké nemoci, president Československé republiky, předseda Komunistické strany Československa, soudruh Klement Gottwald.“ Tato slova spolu s prezidentovou fotkou zabírala dne 15. 3. 1953 celou první stranu stranického deníku Rudé právo. Pečlivému čtenáři bezesporu neujde, že nejprve se smrt oznamuje straně a teprve pak lidem, což více než jasně ukazuje, kdo v „občanské“ hierarchii stojí výše a kdo je komu podřízen. Jelikož stranický tisk byl dotován, není divu, že byl nejrozšířenější. Nenadálá Gottwaldova smrt způsobila drobné vlnobití v komunistické hierarchii, ale nenastal takový boj o moc, jaký známe například po smrti Stalina, k níž došlo jen o devět dnů dříve, či z komunistické Číny.

Alkohol až v první řadě

Češi vedou světové žebříčky v množství spotřebovaného alkoholu, a leckdo to dokonce bere jako národní tradici, na kterou můžeme být hrdi. Alkohol sehrál svou historickou úlohu i za prezidentování Klementa Gottwalda. "On (Gottwald) velmi brzy pochopil, že není vlastně nikým jiným než vykonavatelem sovětských pokynů, vykonavatelem příkazů z Moskvy. Jakékoliv protivení se těmto sovětským pokynům bylo i pro něho – jakožto nejvyššího muže ve státě – smrtelně nebezpečné, a on se s tím nedokázal vyrovnat a reagoval na to pitím. On měl vždy kladný vztah k alkoholu, bylo to příjemné, ale poté, co se stal prezidentem a poté, co musel nechat popravit Slánského, co ve své pracovně objevil odposlouchávací zařízení a nikdo mu nebyl schopen říci, kde je druhá strana tohoto zařízení, kdo na něj sbírá materiály, tak se sesypal a začal doslova nejen pít, ale chlastat," vyjadřuje se ve vysílání Českého rozhlasu Jiří Pernes z Ústavu soudobých dějin Akademie věd. Obecně se právě syfilida a alkoholismus považují za hlavní faktor vedoucí k ruptuře (prasknutí) v oblasti srdce.

Co bylo příčinou Gottwaldovy smrti?

„O politické kariéře nemanželského syna zemědělské dělnice z Moravy, frontového vojáka rakousko-uherské armády, agenta Kominterny, bolševizátora a dlouholetého předsedy Komunistické strany Československa a poválečného premiéra bylo řečeno a napsáno mnoho,“ poznamenává Herbert Brynda na stránkách Českého rozhlasu. I přes ne zrovna ideální zdravotní stav, odletěl 8. března 1953 prezident na pohřeb generalisima Stalina. Jednalo se nejen o obyčejnou lidskou slušnost, ale i politickou povinnost, neboť Československo jako satelit Sovětského muselo mít svého čelného představitele v místě, kde se rozhodovalo o jeho dalším osudu. Ve svých necelých 57 letech trpěl československý prezident celou řadou neduhů. Od skrývané syfilidy přes alkoholem poškozené vnitřní orgány (zejména játra) až po špatný krevní tlak a výduť na aortě. I to bylo důvodem, proč lékaři let do Moskvy nedoporučovali, jenže odmítnout se v podstatě nedalo.

Lékaři mu zakázali, aby se vystavoval prudkým změnám atmosférického tlaku. Z toho také vyplývalo, že neměl létat letadlem. On je neposlechl a jak do Moskvy, tak zpátky letěl letadlem. A zřejmě při té zpáteční cestě mu výduť na aortě praskla. Nebylo to zranění nebo změna, která by vyvolala okamžitou smrt, ale on několik dní umíral, až nakonec právě na toto onemocnění zemřel. A to ostatně potvrdili i lékaři, kteří se účastnili pitvy, kterou prováděli sovětští odborníci, ale naši lékaři u toho byli přítomni. Ti potvrdili, že nešlo ani o otravu ani o nic senzačního, ale prostě o normální smrt."

Rudé právo oznamovalo na své druhé straně smrt s jistou pompou a zároveň nepopiratelnou linkou vztahující se k Sovětskému svazu, neboť stranický list byl sledován i v Moskvě. „K záchraně života soudruha Klementa Gottwalda bylo podniknuto vše, co je v lidských silách. Velikou, vpravdě bratrskou pomoc prokazovala přitom československému lidu vláda Sovětského svazu. U lože nemocného dleli nejpřednější sovětští a českoslovenští lékaři. Hrdinsky bojoval, jsa téměř do posledních hodin při plném vědomí, sám soudruh Gottwald. Žel nejdražší nám život se nepodařilo zachránit."

Gottwaldova smrt, jež následovala po smrti Stalina, se stala podkladem po celou řadu ironických posměšků ve stylu: „I ve smrti byl Gottwald správným Stalinovým následovníkem.“ Tělo člověka, jenž se podílel na mnoha justičních vraždách včetně Milady Horákové či Rudolfa Slánského, se podobně jako mumie Leninova, měla stát předmětem uctívání. Památník na pražském Vítkově se měl stát mauzoleem. Dodnes tam je zachované technické zázemí, jež mělo sloužit k udržování nabalzamované Gottwaldovy mrtvoly v obdivuhodném a obdivování hodném stavu.

Text: Topi Pigula