Výročí 13. 3. 1781 – William Herschel objevil planetu Uran

Hudebník a zapomenutý skladatel

Profesní záběr sira Fredericka Williama Herschela se zdá měřítkem moderní doby specializací téměř neuvěřitelný. Tento muž vstoupil do historie jako jeden z nejúspěšnějších astronomů historie, vynikající konstruktér a prodejce teleskopických dalekohledů, fyzik, optik, muzikant, učitel a hudební skladatel. William Herschel pro nás může být zajímavý také tím, že má české kořeny. Jeho rodiče pravděpodobně pocházeli z Heršpic, jež se nacházejí nedaleko Slavkova u Brna.

Jeho otec Isaak byl skvělý hudebník, a proto se odstěhoval do Hannoveru s cílem získat místo u vojenské kapely. I jeho děti šly v jeho stopách. William hrál zprvu na housle a později přidal i hoboj. Kromě hudby studoval i přírodní vědy a jazyky. Když bylo Williamovi 15 let, dostal místo u hannoverské vojenské kapely. Díky působení v armádě se dostal i do anglického Kentu a vybudoval si zde kontakty, jež se pro něj později staly velmi důležité. William odešel natrvalo do Anglie po bitvě u Hastenbecku v roce 1757. Zlí jazykové tvrdí, že William Herschel byl dezertér. Není to pravda. Od krále Jiřího III. obdržel platný propouštěcí rozkaz.

Jeho život v Anglii se točil kolem hudby. Společně s bratrem Jacobem se živil přepisováním partitur, výukou hudby a organizací soukromých koncertů. William Herschel byl i plodným skladatelem. Na svém kontě má celkem 24 symfonií, 14 koncertů a 44 komorních skladeb. Dnes se hraje jen několik málo skladeb určených pro hoboj.

Konstruktér dalekohledů a první astronomická pozorování

Kromě hudby se začal věnovat studiu matematiky a ta ho nejspíš dovedla i k prvním astronomickým pozorováním. To se podle dochovaných záznamů uskutečnilo někdy během února 1766. Od samého začátku se potýkal s nedostatkem finančních prostředků nutných k zakoupení kvalitního dalekohledu. Evidentně to ale byl muž činu, který se nenechal odradit „malým problémem“. Od jednoho optika zakoupil nástroje a nehotová zrcadla. Než se však pustil do výroby a konstrukce vlastních dalekohledů, jal se nejprve prostudovat učebnici cambridgeského profesora Roberta Smitha s názvem „A compleat System of Opticks“. Při své práci vydatně spolupracoval se svými sourozenci. Jeho bratr Alexandr mu pomáhal s konstrukcí velkých dalekohledů a sestra Caroline mu asistovala nejen při výuce hudby a zpěvu, ale hlavně byla přítomna jako asistentka u většiny jeho zásadních astronomických objevů.

S vývojem a stavbou velkých dalekohledů začal nejspíš v roce 1773. Zrcadla, která Herschel používal, se vyráběla ze slitiny mědi a cínu. Říká se, že než se mu podařilo vybrousit jedno použitelné zrcadlo, vyhodil 200 nepovedených. První opravdu použitelný dalekohled vyrobil v roce 1774. Teleskop měl ohniskovou vzdálenost 168 cm a Herschel s ním systematicky pozoroval Saturnovy prstence a hvězdy Orionova pásu. Za další dva roky sestrojil dalekohled, jenž byl opatřen zrcadlem o průměru 30 cm a jehož ohnisková vzdálenost dosáhla 6 m.

Herschel byl i skvělý obchodník, který dokázal své dalekohledy prodávat po celé Evropě. Na seznamu kupců najdeme opravdové celebrity tehdejší doby. Nechybí mezi nimi např. mořeplavec sir Francis Drake, německý astronom Johann Elert Bode nebo italský matematik a astronom Giuseppe Piazzi. Z významných evropských panovníků, kteří se stali jeho zákazníky, můžeme jmenovat např. rakouského císaře Josefa II. a ruskou císařovnu Kateřinu II. Velikou.

Objevy velké a ještě největší

Úspěšný a uznávaný výrobce dalekohledů na sebe poprvé upozornil v roce 1780, kdy poslal Královské společnosti svou první významnější práci věnovanou proměnné hvězdě Mira Ceti. Ovšem jeho největší objev, jímž se zapsal nejen do dějin astronomie, přišel o rok později. Dnes si připomínáme 237. výročí objevení planety Uran. Objev nové planety byl výsledkem až puntičkářsky přesné a systematické práce. Herschel si viditelnou část noční oblohy rozdělil na 3000 částí po asi 2°. Dnes tuto metodu nazývají astronomové jako „metodu vybraných polí“. Herschlovy poznámky tak zahrnují podrobné záznamy o všech pozorováních a nových objevených objektech. Během své systematické práce objevil před 237 lety 13. března 1871 v bezprostřední blízkosti slabší hvězdy ζ Tauri doposud neznámý a nepopsaný objekt, jenž zprvu považoval za kometu.

O měsíc později 26. dubna 1781 zpravil Královskou učenou společnost o svém objevu a při této příležitosti publikoval zprávu s názvem „Account of a Comet“. Téměř okamžitě se rozběhl proces ověřování a potvrzování unikátnosti Herschelova objevu. Francouzský matematik Bochart de Saron zveřejnil 8. května své výpočty, jenž dokazovaly, že se objekt pohybuje po eliptické dráze a vyslovil domněnku, že se jedná o planetu. Potvrzení objevu nové planety přišlo záhy z úst Andreje Ivanoviče Lexella a Pierra Simona Laplace. Zbývalo novou planetu pojmenovat. William Herschel prosazoval pojmenování „hvězda krále Jiřího“ (Georgium Sidus). Francouzi zpočátku ctili Herchelovy zásluhy a používali název „Herschelova planeta“. Nicméně netrvalo dlouho a tradici pojmenovávání planet podle řeckých bohů bylo učiněno zadost. Jméno „Uran“ totiž prosadil německý astronom Johan Elert Bode.

Doživotní renta za objev

William Herschel byl nejspíš se svou prací spokojen. Usuzovat tak můžeme na základě jeho výroku: „Podíval jsem se dál do vesmíru než kdokoliv z lidí přede mnou.“ Po objevení Uranu získal celou řadu ocenění, mezi nimiž vévodí Copleyho medaile z roku 1781 udělená Královskou učenou společností. Král Jiří III. mu přiznal doživotní rentu 200 liber, jež ho zabezpečila do konce života a umožnila mu věnovat se badatelské činnosti. Na univerzitě v Oxfordu získal čestný doktorát.

V roce 1816 obdržel od řádu Guelfů rytířský titul a byl zvolen historicky prvním prezidentem Královské astronomické společnosti. Objevil a popsal měsíce Saturnu Enceladus a Mimas, jejichž existence byla až roku 1977 považována za omyl. Zabýval se studiem slunečních skvrn s cílem vyjádřit jejich vztah k právě probíhajícím změnám klimatu a úrodě obilí. Měl však k dispozici příliš málo statistických dat.

William Herschel měl velmi zajímavý názor a pohled na Slunce, které je podle něj pouze tmavá koule, na niž svítí oblaka. Sluneční skvrny jsou tak pouze chladná místa, jimiž můžeme nahlédnout na chladný povrch hvězdy.

William Herschel dlouhodobě pracoval i na svém katalogu mlhovin a hvězd. V roce 1782 zveřejnil svůj první přehled obsahující 227 objektů. Těsně před svou smrtí popisoval již neuvěřitelných 848 vesmírných objektů. V rozšiřování katalogu pokračoval jeho syn John. Jejich práce se stala základem „New General Catalogue“ vydaného v roce 1864. Tento katalog objektů hlubokého vesmíru zůstává do dnešní doby jedním ze stěžejních děl pro amatérské astronomy.

Text: David Hainall