Výročí: 31. května 1970 došlo k největší tragédii v dějinách československého horolezectví

Tragédii, která se odehrála na svazích peruánské sopky Huascarán, nelze popsat bez přiblížení tehdejších politických reálií. Původně totiž měli horolezci z oddílu Lokomotiva Liberec zdolat Mount McKinley, nejvyšší horu Severní Ameriky. Jenže v roce 1968 došlo k invazi vojsk Varšavské smlouvy, s čímž mnozí nesouhlasili (jedním z nich byl i Gustav Ginzel o kterém ještě bude řeč). V duchu zesílivší studené války se zkomplikovaly a mnohde znemožnily cesty do kapitalistického zahraničí. Tak došlo k tomu, že expedice na Aljašku se změnila v expedici do Peru a i tam nebyl dodržen původní plán. Nakonec se výprava změnila v tragédii.

Zemětřesení o síle 7,9 Richterovy stupnice

Pokud se podíváme na tzv. Richterovu škálu měřící sílu zemětřesení, tak zemětřesení o síle 1 je lidskými smysly nepostřehnutelné, zatímco síla 10 zatím nebyla zaznamenána. Největší změřené zemětřesení proběhlo v Chile a mělo na zmiňované škále sílu 9,4 až 9,6.

Dne 31. května 1970 došlo pod hladinou Tichého oceánu k otřesům o síle 7,9 Richterovy škály a jeho dopady byly pro československou výpravu katastrofální.

„Odkloněná“ expedice měla smůlu od samotného počátku. Nejenže došlo k rozkradení zásob, které pluly na lodi, zatímco členové výpravy letěli letadlem, ale 18. května došlo k první tragédi. Po nešťastném třicetimetrovém pádu zahynul Ivan Bortel, jeden z nejzkušenějších členů výpravy. Ke smrtelné nehodě došlo na hoře Huandoy vysoké 6 395 metrů, která je sice nižší než Huascarán, ale lezecky obtížnější a z hlediska sportovního výkonu cennější.

Bortel byl zkušený zejména v horském a ledovcovém terénu, zatímco převážná část ostatních byli zejména skalní lezci. Po tragédii padly návrhy na návrat do Československa, protože Bortelovy zkušenosti při výstupu budou chybět. Nakonec se výprava dohodla pokračovat s tím, že se pokusí zdolat vrchol Huascaránu, který je s 6 768 metrů nejvyšší horou Peru. Jenže Huascarán ležel v seismickém dosahu podmořského zemětřesení.

Otřesy měly katastrofální důsledky, celkem zahynulo několik desítek tisíc lidí. Ze severní stěny hory sjela lavina kamení a ledu, která zasáhla základní tábor expedice, v němž v danou chvíli byli všichni členové. Zázrak v podobě přeživšího, jenž by byl v nešťastnou chvíli mimo tábor, se nekonal. Nejmladší účastník byl 24letý Jaroslav Krecbach, nejstarším 52letý Vilém Heckel, skvělý fotograf hor, krajinář a autor celé řady knih.

Přežil jen jeden. Příslušník expedice, který na ní nebyl

„Katastrofu pod Huascaránem nikdo z české výpravy nepřežil," hlásaly novinové titulky. „Jsem jediný, kdo to přežil,“ vzpomínal na sklonku minulého století Gustav Ginzel, majitel proslulého Hnojového domu na Jizerce v Jizerských horách. Všichni měli pravdu, nikdo z české výpravy to nepřežil a svérázný Gustav nejspíše nelhal. „Komunisti mi totiž účast na výpravě zakázali a tím mi zachránili život," dodal tehdy na vysvětlenou cestovatel, horolezec a dobrodruh. Jeho Hnojový dům byl známou stavbou nejen z hlediska klasické horské architektury, ale zejména díky svérázu svého majitele. Když dům v roce 1995 vyhořel, celá řada lidí, která Hnojovým domem prošla, se pustila do obnovy, a díky finančním darům se podařilo postavit dům nový. Všichni, kdo Gustu Ginzela znali, věděli, že je skvělý vypravěč se sklony k přehánění, nicméně existoval ještě jeden muž, který měl být členem výpravy a komunisté mu výpravu zakázali. Jmenoval se Jiří Bolech. Ten byl skutečným nominantem, ale ani přes přímluvy se mu s expedicí nepodařilo odjet. A to mu zachránilo život.

Jizerská padesátka

Lyžařská Jizerská padesátka má tradici a stala se svým způsobem fenomenálním sportovním kláním dostupným jak profesionálům, tak nadšeným amatérům.

Na webových stránkách akci věnované se lze dočíst: „Historie Jizerské 50 sahá do roku 1968, kdy se konal první závod jako zimní příprava horolezců na sezonu. Když se v roce 1970 vypravili jedni ze zakladatelů závodu na horolezeckou Expedici Peru, netušili, jaký osud je čeká. Pod kamennou lavinou peruánského Huascaránu přišlo o život 14 členů výpravy, patnáctý zemřel ještě o pár dnů dříve. Od té doby nese závod přídomek Memoriál Expedice Peru 70. Vzpomínka na horolezce je od té doby nedílnou součástí slavnostního zahájení Jizerské 50.“