Výročí: 20. dubna 2010 došlo k největší havárii ropné plošiny v historii lidstva

Plovoucí ropná plošina Deepwater Horizon se v Mexickém zálivu tyčila od roku 2001. Jejím vlastníkem byla firma Transocean, která ji pronajímala ropné společnosti British Petroleum (BP). Té se provoz plošiny bohatě vyplácel a vrty neustále rozšiřovala.

V osudný den pracovníci plošiny dokončovali hlubinný vrt, který byl nedávno „zabezpečen“ betonovým jádrem, jehož hlavní zpevňující část měla zajistit především těsnost a pevnost vrtu. Během noční těžby však znenadání vystoupal zemní plyn ropnou soustavou až na její vrchol, kde došlo k protržení, výbuchu a obrovskému požáru. Hlavní příčinou havárie se ukázalo použití nevhodné betonové směsi, celkové podcenění možného výbuchu a dalších rizikových faktorů.

Během exploze 20. dubna 2010 zahynulo 11 pracovníků a dalších 17 bylo zraněno. O dva dny později klesá ropná plošina na mořské dno. Ačkoliv se bezprostředně po explozi snažili pracovníci BP, Transoceanu a několika vládních agentur zabránit ekologické katastrofě, nebylo to nic platné. V následujících 87 dnech, během nichž bylo neúspěšně učiněno několik pokusů vedoucích k zastavení unikající ropy, uniklo do moře kolem 150 milionů barelů černého zlata. Po marných pokusech se nakonec podařilo 15. července 2010 poškozený ventil zajistit pomocí 40tunového speciálního zařízení. I tak ropa zasáhla 13 tisíc kilometrů čtverečních mořské plochy (velikost státu Connecticut) včetně mořského dna.

Bariéry a chemikálie

Kromě ohromného množství mazlavé suroviny neméně výraznou pozici nepřítele zastupuje příroda; silné proudy, přílivy, změny počasí, rychlost a směr větru, teplota vzduchu a vody. Záložní plán na podobné katastrofy takového rozsahu neexistuje. Hydrofobní ropa se nemísí s vodou, tudíž se muselo co nejrychleji předcházet tomu, aby ropné skvrny dopluly k pobřeží. Odborníci použili fyzickou bariéru, která se zdála jako nejvhodnější, neboť ropná skvrna má tendenci plavat na povrchu mořské hladiny v podobě vrstvy o tloušťce několika milimetrů. Pro zachycení ropy bylo použito více než 5 milionů litrů dispergačních chemikálií, které mají schopnost rozkládat mazlavou surovinu na menší částice. Narušená ropná struktura se poté lépe promíchá s vodou, vlivem čehož se urychlí její přirozený biologický rozklad.

Zatímco v případě jiných, méně katastrofických ropných havárií se tyto chemikálie aplikují z letadla nebo vrtulníků, v případě Deepwater Horizon byly přidány přímo do ústí vrtu. S odstupem času se tato volba ukázala jako nejúčinnější, nicméně některé studie prokázaly, že kombinace olejů s dispergačními chemikáliemi je až 52krát více toxická než oleje samy o sobě (zejména pro mikroskopická zvířata a organismy). V současné době se vyvíjí nové druhy dispergátorů, které by měly mít menší dopad na životní prostředí. Budou totiž potřeba, protože nikdo snad ani nepochybuje, že Deepwater Horizon nebyla poslední ropná havárie, která lidstvo potkala.

Desetiletí a staletí čekání

Ať se všichni snažili sebevíc, Mexický záliv a tisíce kilometrů vzdálené okolí síla uniklé ropy citelně poznamenala. Katastrofa zasáhla mimo pobřeží i obtížně čistitelná místa, jako jsou mokřady a ústí řek, které slouží jako „výchovné školky“ mnoha čerstvě narozených zvířecích druhů. Někde se ropa vsákla do půdy, v jejímž nitru trpělivě vyčkává, aby se následně dlouhé roky pomalu a nerušeně uvolňovala zpět do vody. Po havárii strmě stouply úhyny delfínů a mořských želv. Zasaženým mořským ptákům ropa znemožnila létat, plavat a hledat potravu potápěním. Během půl roku bylo hlášeno kolem 8 tisíc mrtvých zvířat, mezi nimiž nechyběly ani mnohé ohrožené druhy.

Společnost BP stála ropná havárie na likvidaci a pokutách všeho všudy neuvěřitelných 56 miliard dolarů. Obrovskou a nenávratnou ekologickou škodu však ani tak horentní suma nahradit nedokáže. Na celkový a konečný dopad ropné havárie si ale budeme muset počkat. Zhruba 20 procent ropy uniklo pod hladinu na mořské dno, kde byl negativně ovlivněn například fytoplankton, což jsou drobné řasy a organismy rostlin zodpovědné za produkci přibližně poloviny kyslíku na naší planetě. Ani hlubinní koráli se zasažení ropou nevyhnuli. Vzhledem k jejich pomalému růstu však může trvat celá desetiletí nebo staletí k pochopení toho, jakou měrou únik z ropné plošiny Deepwater Horizon tyto rostliny ovlivnil.