Dnes slaví nejužitečnější plíseň světa, která zachránila miliony životů

Nobelova cena za penicilín

Penicilíny jsou nejdéle používaná antibiotika s názvem odvozeným od plísně (štětičkovec, Penicillium), z níž byly poprvé získány. Plesnivý chléb není nic, co by si člověk chtěl s nábožnou úctou schovávat, nicméně byla to právě plíseň, která změnila nejen dějiny medicíny, ale například i dějiny válek. Bez antibiotik by i na zranění z válečných plání přibyly tisíce mrtvých. Lidstvo nedecimovaly jen války, ale i nemoci – stačí připomenout tuberkulózu, která před nasazením antibiotik byla velmi fatální nemocí. Antibiotikům se přičítá záchrana až desítek milionů životů a dnes se (někdy) nasazují takřka „preventivně“. Za objev penicilínu Fleming spolu s chemiky Ernstem Borisem Chainem a Howardem Walterem Floreym následně získali Nobelovu cenu, ale cesta nebyla tak přímočará, jak by se mohlo zdát. Přímka: plesnivá miska – aha, je tam něco, co brání růstu mikrobioty – použijeme to na léčbu nemocí, rozhodně nebyla tak přímočará.

Flemingova kariéra

Alexander Fleming spatřil světlo světa 6. srpna 1881. Jeho rodiče, Hugh Fleming a jeho druhá žena Grace Morton, vlastnili statek Lochfield Farm ve skotském hrabství Ayrshi a on byl sedmým dítětem tohoto manželského páru. Po studiu vyšší polytechnické se v roce 1901 dostal na lékařskou fakultu při nemocnici sv. Marie, kde pak strávil celý život. O volbě oboru prý rozhodlo to, že v tamním bakteriologickém oddělení potřebovali dobrého střelce pro soutěž mezi nemocnicemi, jinde se zase lze dočíst, že volbu nemocnice ovlivnil fakt, že znal tamní plavecké družstvo. Následně se Fleming stal asistentem Almrotha Wrigta, průkopníka na poli očkování a imunologie.

Život lékaře a vědce přerušila krvavá 1. světová válka, v níž coby kapitán v armádním lékařském sboru získával zkušenosti, které by mu civilní medicína nenabídla. Například tam objevil, že raněným vojákům je nutno odebrat tkáně, které jsou velmi poškozeny, aby mohli odolat infekci. Když v září roku 1928 Fleming ve své laboratoři objevil proslulou plesnivou laboratorní misku, mohl ji jít umýt. V té době sledoval stafylokokové kmeny a právě kolem plísně se stafylokok nešířil. To byl onen „aha moment“, který odstartoval další bádání. To mimo jiné obnášelo výluh z plísní štětičkovce, jenž dokázal zbrzdit vývoj a zabíjet celou řadu mikroorganismů.

Pokusy na myších i lidech

První pokusy na myších i kolegovi nebyly příliš úspěšné, Fleming získal jen nepříliš stabilní extrakt a navíc netušil, kterou komponentu přesně má izolovat. To, co dnes známe jako penicilín, prvotní dávky zřejmě neobsahovaly. Po dalších výzkumech se podařilo izolovat látku, která byla v únoru (po pokusech na myších) 1941 podána člověku, který umíral na septikemii. Po podání penicilínu bylo jasné, že dochází k zotavování, jeho nedostatečné zásoby však neumožnily pacienta vyléčit. Poté byla nashromážděna zásoba léku a byl proveden další pokus na třech lidech, z nichž dva se podařilo vyléčit a třetí zemřel na jiné komplikace.

Československý penicilín

„Dalším problémem bylo vyvinout postup výroby penicilínu, na což se v Británii nenašly peníze, a tak Florey odjel hledat pomoc do USA. Díky výzkumu americké vlády se tak mohl na podzim 1943 ´superlék´ začít vyrábět a rok nato už léčil vojáky ve válce. V Československu se penicilín začal vyrábět v roce 1949 v Roztokách u Prahy,“ píše ČTK. Proslulá roztocká „efedrinka“ se tak stala pro československé občany důležitou továrnou na výrobu celé řady antibiotik, jako jsou streptomycin, neomycin, tetracyklin… anebo taky thiopental, tedy ona z thrillerů a mučíren proslulá „droga pravdy“, o které jsme psali už v minulosti. Text: Topi Pigula