Výročí: Česko vstoupilo do NATO. Co ten den znamenal?

Právě dnes uplynulo přesně 18 let, kdy Česká republika společně s Polskem a Maďarskem vstoupila do Severoatlantické aliance (NATO). Byli jsme mezi prvními zeměmi z bývalého Východního bloku, jak se neoficiálně nazýval Sovětský svaz a k němu přidružené politické satelity, které do této Aliance vstoupily.

K oficiálnímu vstupu došlo 12. března 1999 v Indepedence Hall v americkém státě Pensylvánie, kde někdejší ministr zahraničí České republiky Jan Kavan předal ratifikační listinu americké ministryni Madeleine Albrightové. Česká republika se tak stala součástí Aliance, která se v současné době skládá z 28 nezávislých členských zemí. Mezi členy je například Kanada, Francie, Německo, Itálie, Slovensko, Turecko, Spojené království nebo Spojené státy americké. Česká republika se nakonec skutečně stala plnohodnotným členem i přes některé argumenty odpůrců členství v NATO. Mezi nejčastěji skloňované patřily vysoké státní výdaje, zapojení našich vojáků do zahraničních misí, politické limity a možné narušení vztahů s Ruskem.

Bezpečnost pro všechny členy

Hlavní úlohou NATO je zajistit svobodu a bezpečnost členských zemí politickými a vojenskými prostředky. Rozrůstající Aliance také svým sílícím vlivem hraje stále významnější roli při řešení krizí a zachování míru. Severoatlantická aliance vznikla podpisem Severoatlantické smlouvy 4. dubna 1949, kterou podepsali představitelé 12 zakládajících států ve Washingtonu, D.C. Tato smlouva se podle místa podpisu také někdy nazývá Washingtonská smlouva. NATO si své členy ale pečlivě vybírá. Od aspirujících zemí se očekává splnění určitých politických, ekonomických a vojenský cílů, neboť i nově příchozí musí svojí měrou přispět ke zvýšení bezpečnosti ostatních. Jednou z nejčastějších otázek je vztah NATO s Ruskem. Významná spolupráce začala v roce 1991, tedy hned po skončení tzv. studené války, kdy obě strany začaly spolupracovat na závazku vybudovat stabilní a bezpečný kontinent. Tato spolupráce byla ale v dubnu 2014 suspendována, čímž NATO reagovalo na svůj nesouhlas s vojenskou intervencí v Ukrajině. Politické komunikační kanály ale zůstávají i nadále otevřené.

Úkoly a mise pod vlajkou NATO

NATO se podílí na humanitárních a vojenských akcích, z nichž si některé připomeneme. Například v roce 2003 zahájilo první misi mimo Evropu, když převzalo plnou kontrolu nad Mezinárodními podpůrnými sílami (ISAF) v Afghánistánu. Nakonec v roce 2012 působilo v Afghánistánu téměř 130 000 vojáků pod jejím velením. Ani válka v Kosovu se neobešla bez účasti NATO, kdy 24. března 1999 zahájilo jedenáctitýdenní leteckou operaci Allied Force, jejímž hlavním cílem bylo zastavit násilné jednání vůči albánskému obyvatelstvu Kosova ze strany Srbů.

NATO v letech 2004 až 2011 provedlo menší operace také v Iráku, kde pomáhalo tamním bezpečnostním silám v tréninku a instruktážích. Současně se snažilo rozvinout dlouhodobější vztah Aliance s Irákem. Svůj vliv projevilo i v návaznosti na lidové povstání proti režimu bývalého diktátora Muammara Kaddáfího v Libyi, kde v roce 2011 nejprve prosadilo bezletovou zónu a nakonec převzalo výhradní velení a řízení všech vojenských operací. NATO také v roce 2009 svojí misí Allied Provider podpořilo boj proti pirátství u pobřeží Somálska v Adenském zálivu. Pirátská hrozba ale stále sílila, tudíž se jeho působení nakonec rozšířilo i mimo oblast Afrického rohu.

Působení České republiky v NATO

Česká republika se velkou měrou podílí na společných akcích Severoatlantické aliance již od roku 1994, kdy byl přijat alianční program Partnerství pro mír. Od vstupu do NATO se účastnila řady spojeneckých projektů, humanitárních a vojenských operací. Ačkoli se ČR nemůže s některými členy Aliance ani srovnávat, její armáda je v celém světě uznávána a v určitých oblastech patří mezi naprostou špičku. Vojáci Armády České republiky se účastnili třeba mise v Afghánistánu, Kosovu a Iráku. Mimo vojenských operací se ČR podílí i na podpůrných misích, kdy například poskytla misi AMIS nadbytečný vojenský materiál.

Text: Petr Smejkal