Proč se lidská mláďata rodí s měkkou hlavou? Tady je vysvětlení

Závislost na matce

Jeden mírně nekorektní biologický, parazitologický, vtip tvrdí, že lidskou samici nejprve 9 měsíců sužuje endoparazit (vnitřní), jež se po porodu přisaje na bradavku a změní v ektoparazita (vnějšího), aby se posléze transformovat v kleptoparazita (takový malý zlodějíček vybírající z peněženky rodičů drobné a tyjící z výdobytků rodičovské práce). Faktem je, že novorozené lidské mládě je na rodičích extrémně závislé a miminko ve své bezbrannosti vypadá v porovnání s jinými primáty jako nedovyvinuté. Ostatně porovnejte na videu sami, jak moc je čerstvě narozená opička životaschopná.

Neděkujte Bohu, poděkujte evoluci

Naši afričtí prapředci, kteří se z chůze po čtyřech (a občasné po dvou) napřímili, zaplatili za to poměrně vysokou cenu. Hominid stojící na dvou má sice větší rozhled, výše dosáhne (například pro plody rostoucí na stromech). Pokud stojí na dvou, má volné ruce pro jakoukoli jinou činnost, ať už je házení kamení nebo dávání znamení. Yuval Noah Harari v knize Sapiens, stručné dějiny lidstva popisuje, čím lidstvo za chůzi po dvou zaplatilo: „Kostra primáta se po miliony let vyvíjela tak, aby podpírala bytost, která chodí po čtyřech končetinách a má relativně malou hlavu. Přizpůsobit ji vzpřímenému postoji nebylo nikterak jednoduché, zvláště když tento podpůrný systém měl nést velkou hlavu.“

Ona velká hlava souvisí s relativně rychlým vývojem velikosti mozku, čemuž odpovídal stejně rychlý růst lebky. Ovšem tím, že se i samice „postavily na zadní“, došlo k zúžení jejich porodních cest, což ale bylo v přímém rozporu s tím, že měli rodit potomky s velkou hlavou. Evoluce na to reagovala tím, že se lidští potomci rodí o něco dříve, s měkkou lebkou a bez pomoci matky nejsou schopni přežít. Text: Topi Pigula