Legenda jménem TP-82: Sověti létali do vesmíru se speciální střelnou zbraní

Přistání 2 000 km mimo zónu dopadu

Alexej Leonov byl sovětský kosmonaut, který jako první člověk vystoupil do volného vesmíru. Stalo se tak v roce 1965, a on se tím nesmazatelně zapsal do dějin kosmonautiky. Mnohem méně lidí ale ví, že to byl právě on, kdo navrhl vyzbrojit sovětské kosmonauty střelnou zbraní. Technické označení TP-82 odkazuje nejen na rok jejího patentování, ale i na to, že se jednalo o tříhlavňovou pistoli (TP – трёхствольный пистолет).

Na nápad mít po ruce nějakou zbraň přivedla Leonova jeho osobní zkušenost. Když 19. března 1965 mířil spolu s P. I. Beljajevem zpět k Zemi (jednalo se o památnou výpravu s volným výstupem do kosmu), selhalo řízení automatického sestupu. Nezbylo nic jiného, než použít ruční řízení, což v praxi znamenalo, že kosmonauti nakonec ve zdraví dosedli asi 2 000 kilometrů od původního místa přistání. Okolní tajga pokrytá sněhem v sobě skrývala nebezpečí hrozící od divokých zvířat. A právě tehdy oběma kosmonautům došlo, že by vůbec nebylo špatné mít u sebe zbraň.

Návštěva zbrojovky

Po zkušenosti s nakonec úspěšným přistáním začal Leonov prosazovat myšlenku vyzbrojit kosmonauty pro případ sestupu do neobydlených končin, což v roce 1979 vyústilo návštěvou zbrojovky Tula. Cílem bylo navrhnout a sestrojit záchranný typ zbraně.

Sovětský svaz je výrobou kvalitních ručních zbraní proslulý. Nejde jen o proslulou útočnou pušku (nesprávně samopal) AK-47 nebo PPŠ-41 (Špagin), což je známá zbraň sovětských vojáků, jíž lze snadno rozpoznat podle kulatého zásobníku. Tradici má i ve výrobě pistolí –⁠ za všechny lze zmínit třeba TT-33 Tokarev, první samonabíjecí pistoli přijatou do služby v sovětské armádě. Tuto služební pistoli sovětských důstojníků později nahradil model makarov.

Ráže makarova byla 9 mm, zatímco tokarev měl ráži 7,62 mm. Tyto údaje jsou zajímavé zejména v porovnání s „kosmickou“ TP-82. Její dvě větší hlavně měly poměrně mohutnou ráži 12,5 mm, přičemž jedna byla určena pro brokové náboje a druhá pro světlice (přece jen se jednalo o nouzovou zbraň), a třetí, menší měla ráži „jen“ 5,45 mm. Brokové náboje měly účinný dostřel 40 m, signální náboj zase červené světlo, které svítilo po dobu 8–11 vteřin. Náboj dolétl do výšky 100–165 metrů. Nejmenší náboj měl efektivní dostřel až 200 metrů.

Trvalo několik let, než se od nápadu a konzultací v tulské zbrojovce došlo k prototypu, jenž byl odzkoušen v nejrůznějších typech prostředí (od pouští a arktických mrazivých pustin, až po střelbu na moři). Technicky měla zbraň fungovat v rozmezí teplot –50 °C až +50 °C. Jistým vylepšením oproti běžným pistolím byla ramenní opěrka, která měla zvyšovat přesnost střelby a zároveň se v ní ukrývala mačeta.

Výcvik kosmonautů v přežití na Zemi

Po zkušenosti s přistáním v nehostinné pustině musely všechny posádky letící do vesmíru absolvovat výcvik v přežití na Zemi v nehostinných podmínkách. V letech 1988–2006 měly být pistole TP-82 součástí záchranného balíčku, nicméně neoficiální zprávy naznačují, že ne vždy na palubě byly. Dnes už opět „nejsou na pořadu dne“, v roce 2019 se nicméně objevily zprávy, že by do kosmického balíčku pro přežití opět měly být doplněny střelné zbraně.