Odhalíme mimozemský život? Novou naději dávají polární záře na Jupiteru i mimo sluneční soustavu

Tím ale světelná show na Jupiteru nekončí. Proudem částic prochází i Jupiterův největší měsíc Ganymed a auroru borealis, jak se polární záře také nazývá, můžeme pozorovat i na jeho pólech.

Zářící trpaslík

Pokud ale existuje polární záře na Jupiteru a jeho měsících, mohla by se vyskytovat i v jiných hvězdných soustavách? Pomocí radioteleskopu Long Wavelenght Array v Kalifornii, který skenuje oblohu a pátrá po signálech na nízkých frekvencích mezi 10 MHz a 88 MHz, pátrají vědci po polární záři mimo naši sluneční soustavu – a hlásí první objev.

Jde o ultra chladného trpaslíka LSR J1835+3259 v souhvězdí Lyry ve vzdálenosti 18 světelných let od Země. Polární záře na této vyhaslé hvězdě září milionkrát silněji než ta na Jupiteru a při pohledu z povrchu je ještě mnohem jasnější než denní světlo na Zemi. Bohužel nevykazuje známky jakéhokoliv života.

Pátrání po kyslíku

„Když zkoumáme planety obíhající kolem jiných hvězd, hledáme stopy plynů v atmosféře, které by odhalily, jestli je na těchto planetách život. Aurora by nám to mohla usnadnit,“ říká Gregg W. Hallinan, profesor astronomie z kalifornského technologického institutu.

Klíčovým prvkem je totiž kyslík – na Zemi většina organismů kyslík buď vdechuje, nebo vylučuje. Pokud se podaří odhalit jeho přítomnost i v atmosféře jiných planet, mohlo by to podle Hallinana znamenat přítomnost života. „Když se na planetě vyskytuje jasná polární záře, začne v její atmosféře žhnout kyslík,“ vysvětluje astronom.

Jak vzniká polární záře

Vědci už objasnili základní podstatu vzniku polární záře, zdaleka ale nevědí vše. „Dobře rozumíme těm hlavním, jasným druhům polární záře. Zbytek je tajemstvím,“ přiznává Emma Spanswicková, profesorka fyziky na univerzitě v Calgary.

Hlavním „pachatelem“ odpovědným za vznik polární záře na Zemi je sluneční vítr. Ten vzniká ve sluneční koróně, která je rozžhavená na teplotu zhruba o milion stupňů vyšší, než je povrch Slunce. Každou hodinu vytrysknou z povrchu Slunce miliardy tun hmoty, která se v podobě částic řítí sluneční soustavou rychlostí kolem 450 km/s.

Tok částic slunečního větru mimo jiné pomáhá vytvořit chvosty komet a v minulosti zcela rozložil atmosféru Marsu, který na rozdíl od Země nemá žádný ochranný magnetický štít. Z planety překypující vodou se tak stala mrazivá pustina.

Nabité částice slunečního větru mají své vlastní magnetické pole. Když se dostanou do ochranného štítu Země, natáhnou ho jako gumu. Když je tlak částic neúnosný, magnetické pole Země se prudce smrští a celý cyklus se opakuje.

Dokument Záhada polární záře najdete online na Prima ZOOM.

Odkaz na obrázkovou licenci Wikimedia Commons.