Planetária jsou mrtvá. Ať žije digitárium - v Brně!

Od počátku devadesátých let až do letoška se v brněnském planetáriu promítalo na velkou kopuli pomocí důmyslného stroje Spacemaster od firmy Carl Zeiss Jena. Pracovalo na poměrně jednoduchém principu.

Uvnitř přístroje je dutá koule, ve které je zdroj světla. Ten osvětluje vnitřek koule, ve které jsou malé otvory symbolizující hvězdy. V případě jasných hvězd je před otvor s hvězdou vloženo zvětšující sklo. Takový přístroj je samozřejmě dokonalou ukázkou lidské zručnosti, ale nese sebou pár nesnází. Třeba to, že máte k dispozici jen jednu oblohu nebo to, že jakákoliv porucha vyžaduje poměrně zručného a precizního opraváře.

V neposlední řadě se také může stát, že se objeví ‘nereální hvězdy’. Zkuste se někdy zeptat pracovníků planetária na místní speciality. V brněnském planetáriu byla poměrně populární třeba ‘hvězdokupa berušky’ promítaná u kraje promítací plochy.

Staré planetárium z dílny Carl Zeiss Jena. Zdroj: Hvězdárna a planetárium Brno.

Právě kvůli způsobu, jakým je planetárium zkonstruováno, má určité limity. Kupříkladu nikdy nezvládne věrně zobrazit Mléčnou dráhu tak, jak bychom ji byli schopni vidět na místech s dokonalou oblohou, jakými jsou třeba Havajské nebo Kanárské ostrovy. A právě v takovou chvíli přichází na řadu digitárium, které je schopné Vás přenést přímo pod hvězdnou oblohu blížící se té reálné. Nejedná už se jen o planetárium v digitálním smyslu, ale o hybridní přístroj, který v sobě konkuruje vlastnosti planetária a audiovizuální projekci pokrávající celý strop sálu. Konstrukce takového přístroje je samozřejmě o něco dál, než v případě děrovaného papíru - jedná se o komplikovanou soustavu projektorů a čoček. Pokud jste si mysleli, že nic takového Vás po všech těch IMAXech a 3D televizích nepřekvapí, zkuste dát šanci digitáriu. V čem je natolik jiné?

Chronos II, aneb digitální revoluce brněnského planetária. Zdroj Hvězdárna a planetárium Brno.

Představte si návštěvu digitária asi takhle: příjdete do futuristicky vypadajícího sálu, kde se usadíte do sedaček v pololehu, abyste měli výhled na celou, sedmnáctimetrovou, plochu kopule nad Vámi. V sále se setmí a vy se ocitnete pod fantastickou oblohou, obklopeni neméně fantastickým zvukem. Výhoda projekce na celou plochu kopule je, že Vás vtáhne dokonale vtáhne do děje. Zároveň se jedná i o jakousi nevýhodu, protože z některých záběrů se člověku obstojně může zamotat hlava. Koneckonců na zrychlenou rotaci oblohy nad našimi hlavami jednoduše nejsme zvyklí (tedy, opomeneme-li chvíle pozdních návratů z bouřlivých večírků). Průlet mezi nebeskými objekty, fantastické východy slunce na cizích světech, to vše je najednou možné vidět. A že je to dechberoucí podívaná, potvrzují nadšené výkřiky dětí, které se nechají unést na vesmírné vlně.

Je to jen o vesmírné podívané? Rozhodně ne, unikátní projekce má co nabídnout i pokud se jedná o podmořský svět nebo o lidské tělo. Právě začátek jednoho z aktuálních pořadů, astronaut, začíná mezi nervovými zakončeními v našem těle…

Stačí si jen rezervovat lístky a vydat se na cestu hvězdami a fantastickým miktosvětem...

Jana Poledniková